Za hodinu a půl vyměníte marrákešskou medinu za údolí pod Toubkalem

Z letiště Marrákeš Menara je to do centra 7,4 kilometru a jedenáct minut jízdy. Kdo bude spát uvnitř mediny, počítá s tím, že poslední kus dojde pěšky, protože do uliček se autem nevjede.

Hlavní náměstí mediny, které přes den slouží jako trh a večer jako shromaždiště. Původ jména není jistý, jedno z vysvětlení míří k nedostavěné páteční mešitě sultána Ahmada al-Mansúra. První večer se hodí právě sem, na okruh po památkách je čas zítra.

Palác z 19. století s asi stopadesáti místnostmi kolem nádvoří, proslulý malovanými dřevěnými stropy, štukem a mozaikou zellij. Stavbu začal velkovezír Sí Músa v šedesátých letech 19. století, rozšířil ji jeho syn Sí Ba Ahmad mezi lety 1894 a 1900.

Pohřebiště u mešity Kasbah z doby Ahmada al-Mansúra, které se považuje za vrchol marocké architektury saadského období. Prostor je malý a fronta na hlavní komoru bývá dlouhá, takže sem choďte spíš dopoledne.

Odpoledne patří tržišti a orientaci podle minaretu hlavní městské mešity. Do Kutubíje samotné nemuslimové nesmějí, ale její věž je nejspolehlivější bod, podle kterého se v medině najdete zpátky.

Hektarová botanická zahrada, kterou francouzský malíř Jacques Majorelle budoval od roku 1923 skoro čtyřicet let. V osmdesátých letech ji koupil Yves Saint Laurent s Pierrem Bergém, ve vile je dnes Berberské muzeum a od roku 2017 stojí poblíž i muzeum Yvese Saint Laurenta.

Zahrady založil kolem roku 1157 almohadský vládce Abd al-Mu'min. Vodní nádrž s pavilonem a hradbou Atlasu za ním je jeden z nejotištěnějších obrazů Marrákeše a je to zároveň první místo, odkud pochopíte, jak blízko hory jsou.

Přehradní jezero v podhůří ve výšce 640 metrů, od letiště 33,1 kilometru a pětatřicet minut jízdy. Jezdí se sem na vodní sporty a na oběd s výhledem na Atlas, je to nejsnazší způsob, jak se z rozpáleného města dostat k vodě.

Z Marrákeše je to 78 kilometrů a devětadevadesát minut do výšky 2 649 metrů. V zimě je to jediné lyžařské středisko v zemi, po zbytek roku mezinárodně známá boulderingová oblast s tisícovkou zdokumentovaných balvanů a okruhy podle vzoru Fontainebleau.

Poslední obec údolí Ourika dostupná po asfaltu, 1 448 metrů nad mořem a z Marrákeše 63,9 kilometru a jedenaosmdesát minut. Odsud se vychází k vodopádům, cesta je krátká, ale kamenitá a poslední úsek se leze přes balvany.

Den je dlouhý a většinu dopoledne i podvečera strávíte za volantem. Komu je to moc, ať vynechá Oukaimeden a nechá si samotné údolí Ourika na klidné odpoledne, večer je pak zpátky ve městě o dvě hodiny dřív.

Tržní obec na cestě do hor, proslulá sobotním soukem. Zemětřesení z roku 2023 tu zničilo devadesát procent domů a obec se stále staví, takže se sem jezdí na trh a dál, ne na nocleh.

Konec silnice ve výšce 1 717 metrů a z Marrákeše 65,8 kilometru a devětasedmdesát minut. Vesnice žije z hor, potkáte tu muly, které vynášejí náklad výš, a je to hlavní nástupní bod na Toubkal.

Národní park Toubkal má 380 kilometrů čtverečních a existuje od roku 1942. Na odpolední okruh po terasovitých políčkách a ořešácích nad Imlilem stačí obyčejné boty, výhled na hřeben si užijete i bez výstupu na vrchol.

Vesnice v srdci národního parku, čtrnáct kilometrů jihozápadně od Asni. Stojí na východním břehu přehrady Jákúb al-Mansúr na řece Nfis, mezi olivovníky, a je to nejklidnější místo celého plánu.

Ouirgane je známé keramikou a je to poslední rozumná příležitost něco si přivézt, aniž byste smlouvali v marrákešských soucích. Kdo chce z cesty ještě jednou k vodě, zajde k přehradě pod vesnicí.

Z Ouirgane na letiště je to 61,1 kilometru a dvaasedmdesát minut po silnici S501. Rezervu si nechte větší, než vypadá rozumně, poslední kilometry do města bývají pomalé.