Švýcarsko

Proč jet do Švýcarska

Švýcarsko se na ploše 41 291 kilometrů čtverečních skládá z Alp, Švýcarské plošiny a pohoří Jura, přičemž hory zabírají většinu území. Čtyřicet osm vrcholů přesahuje 4 000 metrů; nejvyšší je Dufourspitze se 4 634 metry, nejznámější Matterhorn se 4 478. K tomu je tu přes 1 500 jezer, ve kterých leží zhruba šest procent zásob sladké vody Evropy.

Země není v Evropské unii ani v eurozóně, od roku 2008 ale patří do schengenského prostoru, takže se na hranici nestojí. Platí se švýcarským frankem. Mluví se čtyřmi jazyky: německy zhruba 62 procent obyvatel, francouzsky 22,7 procenta, italsky 8,2 procenta a rétorománsky půl procenta. Poznáte to na cedulích i v restauraci, protože v Zermattu se domluvíte německy, v Montreux francouzsky a v Luganu italsky.

Třetí věc, kterou Švýcarsko dělá jinak, je doprava. Železniční síť měří zhruba 5 100 kilometrů, je prakticky celá elektrifikovaná a na tisíc kilometrů čtverečních tu připadá 122 kilometrů tratí, zatímco průměr Evropské unie je 46. Vlak proto není nouzová varianta, ale často nejrychlejší způsob, jak se dostat do střediska. Do Zermattu, Wengenu a Mürrenu se jinak než po kolejích ani nedostanete, protože jsou bez aut.

Kdy jet

Zimní sezóna běží zhruba od prosince do dubna, na ledovcích nad Zermattem a Engelbergem se jezdí i mimo ni. Léto patří túrám, jezerům a horským drahám, které jezdí zhruba od června do října. Nejslabší jsou květen a listopad: lanovky mají revize a část horských hotelů zavírá. Města a Ticino fungují celoročně.

Oblasti, o kterých píšeme

Zermatt a Valais má nejvyšší hory země a lyžování až ve 3 883 metrech. Jungfrau a Berner Oberland stojí na trojici Eiger, Mönch a Jungfrau a na nejvýše položeném nádraží Evropy. Engadin a St. Moritz je vysoko položené údolí s jezery, které dvakrát hostilo zimní olympiádu. Davos a Graubünden nabízí nejvíc kilometrů sjezdovek a z Česka je vůbec nejblíž. Lucernské jezero a střední Švýcarsko kombinuje parníky s klasickými horskými drahami. Ženevské jezero a Lausanne je francouzsky mluvící část s vinicemi Lavaux. Ticino a Luganské jezero je italské Švýcarsko s palmami. Curych, Bern a Mittelland jsou města, kde cesta obvykle začíná i končí.

Jak se sem dostat

Autem se jede buď přes Německo na Basilej a Curych, nebo přes Rakousko a Arlberg do Graubündenu. Rozdíly jsou velké: do Laaxu je to z Prahy 676 kilometrů a necelých sedm hodin čisté jízdy, do Ženevy 966 kilometrů a skoro deset hodin. Z Brna je Graubünden blíž než zbytek země.

Dálniční známka existuje jen jako roční a stojí 40 franků. Krátkodobá varianta, na kterou jste zvyklí z Rakouska nebo Slovinska, tu neexistuje. Jízda bez známky znamená pokutu 200 franků a k tomu si známku stejně musíte koupit.

Letecky se létá do Curychu, Ženevy a Basileje, do Ticina se vyplatí i Milán Malpensa. Z curyšského letiště je to autem do Lucernu 51 minut, do Interlakenu necelé dvě hodiny a do Davosu něco přes dvě.