Švýcarsko prodává jen roční vinětu za 40 franků, i na jeden průjezd
Švýcarsko je jediná vinětová země bez krátkodobé známky. Za jediný průjezd zaplatíte stejně jako za celý rok, tedy 40 franků.
Ilustrační foto, generováno AI
Jedna známka, jedna cena
Pro jízdu po švýcarských dálnicích a rychlostních silnicích potřebujete vinětu. Stojí 40 franků a existuje pouze v roční variantě. Žádná desetidenní, dvouměsíční ani víkendová verze neexistuje, přestože ji sousední Rakousko, Slovinsko i Česko běžně nabízejí.
Pro cestovatele to znamená jednoduchý, ale nepříjemný výpočet: i když Švýcarskem jenom projíždíte cestou do Itálie a strávíte na dálnici hodinu, zaplatíte celých 40 franků.
Jak dlouho známka platí
Roční známka platí od prosince předchozího roku do ledna roku následujícího. Prakticky je to tedy o něco víc než dvanáct měsíců. Kdo jede na lyže v únoru a vrátí se v prosinci téhož roku, vystačí s jednou známkou pro obě cesty; kdo jede v listopadu a pak v lednu, potřebuje známky dvě.
Kde se kupuje
Vinětu koupíte třemi způsoby: elektronicky na oficiálním portálu, jako nálepku na čerpacích stanicích u hranic a na hraničních přechodech, nebo v prodejnách v sousedních zemích, tedy ještě před vjezdem do Švýcarska. Elektronická varianta je navázaná na registrační značku a nemusí se lepit na sklo.
Pokud máte nálepku, patří na čelní sklo. Nalepení není formalita: kontrola sleduje, jestli je známka připevněná, ne jestli ji máte v přihrádce.
Kolik stojí jízda bez známky
Za použití dálnice bez platné viněty je pokuta 200 franků. K tomu vám stejně vznikne povinnost známku koupit, takže se jízda nakrátko rozhodně nevyplatí. Švýcarsko je v tomhle přísnější než většina okolních zemí a kontroly se dělají i mimo hranice.
Kdy se známce dá vyhnout
Známka platí jen na dálnice a rychlostní silnice označené zelenou tabulí. Na běžných silnicích se neplatí nic, takže při krátkém průjezdu k hraničnímu středisku se dá teoreticky jet bez ní. V praxi je to ale pomalé: alpské silnice vedou přes průsmyky, které jsou v zimě zavřené.
Pozor na jednu věc: známka není totéž co mýto v tunelech. Ve Švýcarsku se za většinu tunelů zvlášť neplatí, což je rozdíl proti Rakousku, kde je mýto na řadě úseků nad rámec známky. Zpoplatněné jsou naopak některé horské silnice a autovlaky.
Autovlaky Autoverlad místo zavřených průsmyků
Švýcarskou specialitou jsou autovlaky, kterým se říká Autoverlad. Auto se naloží na vlak a projede tunelem místo průsmyku. Pro dovolenou je nejdůležitější Vereinatunnel z Klosters, kde se nakládá v Selfranze, do Sagliains v Dolním Engadinu; jezdí celoročně a nahrazuje průsmyk Flüela, který bývá v zimě uzavřený. Další autovlaky vedou Lötschberským tunelem do Valais, Simplonem do Itálie, Furkou a Oberalpem.
Autovlaky se platí zvlášť a se známkou nesouvisejí.
Kdy se místo auta vyplatí vlak
Čtyřicet franků za známku je jen začátek: k tomu patří parkování ve střediscích, které bývá placené, a v případě Zermattu, Wengenu a Mürrenu i fakt, že auto do vesnice vůbec nesmí. Do Zermattu se parkuje v Täsch a jede se posledních dvanáct minut vlakem, do Wengenu se nechává auto v Lauterbrunnenu a do Mürrenu ve Stechelbergu nebo také v Lauterbrunnenu.
Pokud tedy jedete do jednoho z těchto míst a nechcete se cestou po zemi pohybovat, může být levnější dojet vlakem už z Česka nebo z letiště. Švýcarská síť má zhruba 5 100 kilometrů, je prakticky celá elektrifikovaná a spoje na sebe navazují, takže cesta bez auta není improvizace.
Rychlostní limity, které se hlídají
Na dálnicích platí 120 km/h, na rychlostních silnicích typu autostrasse 100 km/h, mimo obec 80 km/h a v obci 50 km/h. Limity mimo obec a v obci platí od roku 1984 a Švýcarsko je vymáhá důsledně.
Vzdálenosti z Prahy do Basileje i Ženevy
Do Basileje je to z Prahy 716 kilometrů a zhruba sedm hodin čisté jízdy, do Curychu 691 kilometrů, do Davosu 680 a do Laaxu 676 kilometrů. Na opačném konci země je Ženeva s 966 kilometry a téměř deseti hodinami. Z Brna je Graubünden blíž než zbytek země, protože trasa vede přes Rakousko a Arlberg.
