Boka Kotorská

Charakter oblasti

Boka Kotorská je ria, tedy zatopený říční kaňon, ne ledovcový fjord; ten rozdíl se v textech často plete. Je to jedna z nejčlenitějších částí Jadranu. Nad ní se zvedají vápencové stěny Orjenu a Lovćenu, místy skoro převislé. Zátoka se dělí na vnější část u Herceg Novi a vnitřní kolem Kotoru, propojené úžinou Verige.

Oblast má proti ostatnímu pobřeží dvě zvláštnosti. Za prvé je tady letiště přímo uvnitř, do Kotoru je to z něj 7,5 kilometru a jedenáct minut. Za druhé se tady koupání nehraje hlavní roli; jsou to spíš památky, výhledy a plavby po zátoce.

Hlavní místa

Kotor má 13 347 obyvatel a je to opevněné středomořské přístavní město s benátskými hradbami. Na seznamu UNESCO je hned dvakrát: jako Přírodní a kulturně-historická oblast Kotor a podruhé jako součást souboru benátských obranných staveb šestnáctého a sedmnáctého století. Od počátku tisíciletí sem připlouvají výletní lodě a je to nejnavštěvovanější místo země.

Herceg Novi leží u západního vstupu do zátoky pod horou Orjen a v celé opčině má kolem 33 000 obyvatel. Založil ho v roce 1382 bosenský král Tvrtko I. Střídání osmanské vlády v letech 1482 až 1687 a benátské v letech 1687 až 1797 dalo městu neobvykle pestrou architekturu.

Tivat má 9 367 obyvatel a je nejmenší černohorskou obcí co do rozlohy. Leží uvnitř zátoky a má jediné letiště pobřeží. Z bývalé vojenské loděnice tu vznikla marína Porto Montenegro.

Perast je barokní městečko pár kilometrů severozápadně od Kotoru, proslulé dvěma ostrůvky před pobřežím: svatým Jiřím a Gospou od Škrpjela, tedy Pannou Marií na skalách. Rozkvět zažilo za Benátek.

Risan je nejstarší sídlo celé zátoky. Antický Rhizon byl hlavní pevností ilyrského státu a za ilyrských válek se sem uchýlila královna Teuta. Nad Risanem leží krasová plošina Krivošije, kde spadne přes 5 000 milimetrů srážek ročně, což je evropský rekord.

Igalo má 5 977 obyvatel a s Herceg Novim tvoří souvislý celek, ale je to samostatné sídlo. Je to centrum černohorského lázeňství: léčebné mořské bahno z Blatné pláže, jehož účinky potvrdil už v roce 1930 rozbor v laboratoři francouzského Vichy.

Sezóny

Vzduch v Kotoru má v červnu denní maximum 26,4 °C, v červenci 29,6 °C a v srpnu 29,8 °C. Moře je stejné jako na Budvanské riviéře, v červenci kolem 27 °C.

Deště jsou tady hlavní téma. V Kotoru spadne v listopadu průměrně 357 milimetrů, v prosinci 301, v lednu 261 a v únoru 251. Ročně to dělá přes 2 300 milimetrů, tedy víc než dvojnásobek Prahy. Léto je naopak suché: červenec 60 a srpen 73 milimetrů. Zátoka patří k nejdeštivějším místům Evropy.

Z toho plyne jasné doporučení: Boka je letní destinace a jarní i podzimní termín je tady rizikovější než jinde na Jadranu. Kotor a Perast fungují jako památkové cíle celoročně, ale mimo sezónu je zavřená většina restaurací i ubytování.

Doprava

Létá se na Tivat přímo v oblasti: do Tivatu 7,5 kilometru, do Kotoru také 7,5, do Perastu 20,4, do Risanu 24,1, do Herceg Novi 29,4 a do Igala 30,8 kilometru. Z chorvatského Dubrovníku je to do Igala 29,1 a do Herceg Novi 31,1 kilometru, ale jede se přes hranici mimo Schengen.

Autem je to z Prahy do Kotoru 1 307 kilometrů a zhruba šestnáct hodin čisté jízdy, do Herceg Novi 1 275 kilometrů.

Zátoka se objíždí po břehu a je to pomalé. Z Kotoru do Herceg Novi je to 33 kilometrů, ale skoro hodinu, protože silnice kopíruje každý záliv. V létě k tomu přibývají kolony.