Durmitor a sever

Charakter oblasti

Durmitor je masiv v severozápadní Černé Hoře, součást Dinárských hor. Nejvyšší vrchol Bobotov Kuk měří 2 523 metrů a masiv má 48 vrcholů nad dva tisíce metrů. Ze severu ho ohraničuje kaňon Tary, ze západu kaňon Pivy a z jihu kaňon Komarnice. Na východ se otevírá do plošiny Jezerska površ, tedy Plošiny jezer, ve výšce kolem 1 500 metrů. Národní park Durmitor vznikl v roce 1952 a na seznamu UNESCO je od roku 1980.

Kaňon řeky Tary je nejhlubší kaňon kontinentální Evropy, druhý nejhlubší v celé Evropě po Sulaku a třetí nejhlubší na světě po Grand Canyonu. Přezdívá se mu Slza Evropy.

Oblast je vnitrozemským protipólem pobřeží. Ceny jsou nižší, ubytování skromnější a hlavní sezóny jsou dvě: léto na túry a rafting a zima na lyže.

Hlavní místa

Žabljak je s 1 456 metry nejvýše položené město Balkánu. Žije v něm 1 723 lidí, v celé obci 3 569. Leží uprostřed durmitorské oblasti a je výchozím bodem na Černé jezero i na Bobotov Kuk. V zimě tu fungují sjezdovky Savin kuk, Štuoc a Javorovača.

Kolašin má 2 418 obyvatel a v obci 9 949. Je to centrum zimní turistiky severní Černé Hory a v roce 2024 se devět kilometrů od města otevřel skiareál Kolašin Valleys. V létě je základnou pro Bjelasici, Sinjajevinu a Komovy a pro národní park Biogradska Gora, což je prales o rozloze 54 kilometrů čtverečních zapsaný jako biosférická rezervace UNESCO.

Mojkovac má 2 506 obyvatel a leží na břehu Tary v 853 metrech. Je to nejlevnější základna oblasti a nástup do dolní části kaňonu.

Plužine s 1 102 obyvateli leží u Pivského jezera na severozápadě země při hranici s Bosnou a Hercegovinou, na okraji durmitorské oblasti.

Šavnik je se svými 364 obyvateli nejmenší sídlo, o kterém píšeme. Leží na soutoku tří řek, Bukovice, Bijele a Šavniku, v 840 metrech. Vzniklo až v roce 1861, když ho založili obchodníci a kováři.

Sezóny

Zima. Sněhová pokrývka na Durmitoru drží zhruba sto dvacet dní v roce. Na Žabljaku napadne v lednu průměrně 71 centimetrů nového sněhu, v únoru 69, v březnu 64 a v prosinci 62. V Kolašinu v 953 metrech je to 58 centimetrů v lednu.

Denní maxima na Žabljaku jsou v lednu minus 0,4 °C a v únoru 1,1 °C, noční minima klesají v lednu na minus 6,9 °C. Je to nejchladnější místo, o kterém na tomhle webu píšeme.

Léto. Na Žabljaku má červenec denní maximum 21,0 °C a srpen 21,4 °C, tedy o osm až devět stupňů méně než u moře. Noci jsou chladné, v červenci 11,4 °C. To je hlavní letní argument: kdo neunese srpnové vedro na pobřeží, jede sem.

Léto je tady zároveň nejsušší část roku, srpen 68 a červenec 83 milimetrů proti listopadu se 138 a prosinci se 140.

Náplní léta jsou túry na Bobotov Kuk, okruh k Černému jezeru, rafting v kaňonu Tary a most Đurđevića Tara. Ten je 365 metrů dlouhý, má pět oblouků s největším rozpětím 116 metrů a vozovka vede 172 metrů nad řekou. Postavili ho v letech 1937 až 1940.

Doprava

Létá se na Podgoricu: do Kolašinu 68,2 kilometru a hodina a čtvrt, do Mojkovce 89,8, do Šavniku 105,2, do Plužin 119,2 a na Žabljak 131,1 kilometru a přes dvě a půl hodiny. Z Tivatu je to do Kolašinu 135,7 a na Žabljak 154,6 kilometru.

Autem je to z Prahy do Kolašinu 1 243 kilometrů a zhruba patnáct hodin čisté jízdy, na Žabljak 1 257 kilometrů. Je to z celé Černé Hory nejkratší cesta, protože se nemusí přes pobřežní serpentiny.

Hory a moře se nedají dělat z jedné základny. Z Budvy na Žabljak je to přes tři hodiny jednou cestou. Kdo chce obojí, rozdělí dovolenou na dvě části; Kolašin je k pobřeží blíž a dá se použít jako mezikrok.