V Lisabonu auto spíš překáží, metro a tramvaj 28 stačí
Lisabon je jediná portugalská destinace, kde se auto opravdu nevyplatí. Jak se dostat z letiště, čím jezdit po městě a kam dojedete vlakem.
Ilustrační foto, generováno AI
Z letiště do města
Letiště Humberto Delgado (LIS), dřív známé jako Portela, leží sedm kilometrů severovýchodně od historického centra. Otevřelo 15. října 1942, má dva terminály a v roce 2025 odbavilo 36 126 000 cestujících.
Nejjednodušší cesta do města je metro červené linky. Stanice Aeroporto je v provozu od července 2012 a do centra trvá jízda zhruba dvacet minut. Autem je to na centrum 7,9 kilometru a asi dvanáct minut, ale v ranní a odpolední špičce se čas snadno zdvojnásobí.
Proč tady auto nepotřebujete
Lisabon je jediná destinace v našem portugalském výběru, kde se auto opravdu nevyplatí. Na Madeiře i v Algarve se bez něj dostanete jen do části míst, tady je to naopak: metro, tramvaje a příměstské vlaky pokryjí město i velkou část pobřeží, zatímco parkování v historických čtvrtích je drahé a složité. Ulice v Alfamě jsou navíc tak úzké, že se do nich auto často ani nevejde.
Auto má smysl půjčit až ve chvíli, kdy plánujete jižní břeh nebo Ericeiru. Pak počítejte s tím, že se mýto v Portugalsku platí podle ujetých kilometrů, ne dálniční známkou. Půjčovny to obvykle řeší vlastním zařízením a připočítávají k němu manipulační poplatek za den, takže se vyplatí zeptat se na to předem.
Tramvaje, výtahy a lanovky
Tramvajovou síť provozuje dopravce Carris. Koňka jezdila od 17. listopadu 1873, elektrické tramvaje od 31. srpna 1901. Dnes je v provozu šest linek o délce 31 kilometrů s rozchodem 900 milimetrů, což je podstatně méně než historické maximum 76 kilometrů.
Linka 28 je zdaleka nejznámější. Vede od náměstí Martim Moniz přes čtvrť Graça a Estrelu do Campo de Ourique a projede uličky, kam se autobus nevejde. Právě proto v ní bývá plno; kdo chce místo k sezení, nastupuje na konečné a ne uprostřed trasy.
Slovo „lanovka" tady znamená něco jiného než v Alpách. V Lisabonu jde o pozemní lanové dráhy Glória, Bica a Lavra, které překonávají prudké svahy mezi čtvrtěmi, a o Elevador de Santa Justa, což je svislý výtah. Ten měří 45 metrů, překonává sedm pater mezi dolní Baixou a Largo do Carmo a projektoval ho Raoul Mesnier du Ponsard. Most se stříškou slavnostně otevřeli 31. srpna 1901, kabina začala jezdit v roce 1902. Původně jel na páru a v roce 1907 ho elektrifikovala britská firma R. Waygood. Spolu se třemi lanovkami je od roku 2002 národní památkou.
Kam dojedete vlakem
Příměstské vlaky jsou důvod, proč se dá okolí Lisabonu projet bez auta.
Linha de Cascais vyjíždí z nádraží Cais do Sodré, vede podél řeky a zastavuje mimo jiné v Estorilu, než skončí v Cascais. Železnice sem dorazila poprvé v roce 1889.
Linha de Sintra končí v Sintře a jízda trvá 35 až 45 minut. Trať je v provozu od 2. dubna 1887 a pro výlet za paláci je praktičtější než auto, protože parkování v historickém jádru je omezené.
Kam vlak nejede: na Cabo da Roca, na jižní břeh k Sesimbře a Setúbalu a do Ericeiry. Tam se jezdí autobusem nebo autem.
Mosty přes Tejo
Na jižní břeh vedou dva mosty, které se zároveň hodí jako orientační body.
Most 25. dubna otevřeli 6. srpna 1966. Měří celkem 3 173 metrů, hlavní pole má 1 012,9 metru a podjezdná výška je 70 metrů. Původně se jmenoval Salazarův most a přejmenovali ho po revoluci 25. dubna 1974. Spodní železniční patro přibylo v roce 1999. Denně po něm projede kolem 150 000 aut a 157 vlaků, což vysvětluje, proč se tu ve špičce stojí. Barvou i tvarem připomíná Golden Gate.
Most Vasco da Gama otevřeli 29. března 1998 k výstavě Expo 98. Je dlouhý 17,2 kilometru, hlavní pole má 420 metrů a pylon se zvedá do 148 metrů. Od roku 1998 do roku 2018 to byl nejdelší most v Evropě, dnes je druhý.
Sedm kopců a co to znamená pro plánování dne
Lisabon má sedm kopců a nadmořská výška se ve městě pohybuje mezi 28 a 130 metry. Na plánování dne to má větší vliv než vzdálenosti: dva kilometry po rovině a dva kilometry přes dva kopce nejsou totéž. Kdo má potíže s chůzí do schodů, ať počítá s výtahy a lanovkami jako s běžnou součástí přesunů, ne jako s atrakcí.