Menorka má písek na jihu a tramuntanu na severu

Menorka je nízký ostrov, jehož nejvyšší bod Monte Toro měří 358 metrů. Právě proto tu o charakteru pláží nerozhoduje nadmořská výška, ale strana ostrova. Sever je větrný a skalnatý, jih má písečné pláže v hlubokých zátokách. Kdo tenhle rozdíl zná, vybírá si letovisko mnohem snáz.

Jižní zátoky Son Bou a Cala Galdana

Jižní pobřeží tvoří zátoky vyhloubené torrenty, které se do moře zařezávají mezi útesy. Voda v nich je klidnější, protože otevřené moře do zátoky nedosáhne.

Son Bou v obci Alaior je výjimka v tom, že jde o nejdelší souvislý písečný úsek ostrova: měří přes 2,4 kilometru a je až sto dvacet metrů široký. Leží v rozlehlé zátoce mezi mysy Punta Rodona a Cap de ses Penyes a je otevřená k moři, takže při severním a severozápadním větru se vlny znatelně zvednou. Přímo u pláže stojí základy paleokřesťanské baziliky.

Cala Galdana v obci Ferreries je opak: půlkruhová pláž obklopená borovicemi, z obou stran uzavřená skalními výběžky. Ústí sem torrenty Algendar a Algendaret a vedle pláže začíná výrazná rokle Barranc d'Algendar. Pláž má od října 2008 certifikovaný systém environmentálního řízení podle normy ISO 14001.

Cala en Porter v obci Alaior leží na konci úzké klikaté zátoky sevřené útesy. Zástavba stojí nad plážemi na skalách, takže se k vodě schází. Hloubka není velká a v létě má pláž plavčickou službu Červeného kříže; zátoka je ale otevřená k jihu, takže při jižním větru se sem opírá vlna.

Severu vládne tramuntana, kromě zálivu Fornells

Severní pobřeží je skalnatější, členitější a otevřené větru zvanému tramuntana. Většina jeho pobřeží spadá do chráněného území.

Výjimkou je Fornells v obci Es Mercadal. Vesnice stojí uvnitř stejnojmenného zálivu, který ji před tramuntanou chrání, takže je tu voda klidná i za větru. Právě proto je záliv jedním z hlavních míst pro plachtění a windsurfing na ostrově.

Na severovýchodě leží přírodní park s'Albufera des Grau o rozloze 1 947 hektarů, největší mokřad ostrova a jádro ostrovní biosférické rezervace. Patří k němu i ostrůvek Illa d'en Colom o rozloze šedesáti hektarů a mys Favàritx.

Camí de Cavalls obchází ostrov na 186 kilometrech

Celý ostrov obchází Camí de Cavalls, stará obchůzková cesta, která sloužila obraně a kontrole pobřeží. Po obnově je od roku 2010 znovu průchozí a od roku 2012 vedená jako dálková trasa GR-223. Měří 186 kilometrů a prochází všemi osmi obcemi ostrova.

Pro návštěvníka to znamená, že se k části pláží dá dojít po značené trase, ne jen autem. Menorka je navíc malá: nejdelší přejezd mezi Mahónem a Ciutadellou trvá 44 minut.

Červen má nejvíc slunce a nejmíň deště

Sezóna trvá od května do října. Podle normálů z let 1991 až 2020 má srpen na letišti průměrné denní maximum 29,7 stupně, červenec 29,3 a červen 26,5 stupně při pouhých patnácti milimetrech srážek.

Červen je tedy o tři stupně chladnější než srpen, zato má 321 hodin slunce a nejnižší srážky sezóny. Nejdeštivější je listopad se 101 milimetry, kdy už je většina letovisek zavřená.

Kam za plážemi z jednotlivých základen

Z Mahónu je to do Cala en Porter šestnáct minut, do Son Bou dvaadvacet a do Fornells devětadvacet, takže hlavní město pokryje jižní i severní pobřeží. Z Ciutadelly je nejblíž Cala Galdana, 23,8 kilometru a šestadvacet minut.

Z letiště je to do Cala en Porter jedenáct minut, do Son Bou dvacet, do Fornells devětadvacet a do Cala Galdana čtyřiatřicet. Žádná z hlavních pláží ostrova tedy není dál než tři čtvrtě hodiny od místa, kde přistanete.

Zátoky pro děti, Fornells pro sport

Kdo jede s malými dětmi, hledá uzavřené zátoky jihu, hlavně Cala Galdanu. Kdo chce dlouhou pláž, na které se dá chodit, jede do Son Bou. Kdo chce vodní sporty a klid, míří do zálivu Fornells na severu.

A protože je ostrov malý, dá se během týdne vyzkoušet obojí bez toho, abyste měnili základnu.