Hahnenkammrennen se jede po Streifu a je to nejtěžší sjezd světa
Trať dlouhá 3 312 metrů se sklonem 85 procent v Mausefalle a rekord, který drží od roku 1997. Co se na Streifu jede a co z toho má běžný návštěvník.
Ilustrační foto, generováno AI
Proč je Streif pojem
Sjezdovka Streif na Hahnenkammu nad Kitzbühelem má pověst nejtěžší sjezdové tratě světového poháru a drží ji od roku 1937, kdy se tu poprvé závodilo. Není to dané jen délkou, ale kombinací sklonu, terénu a rychlosti na malém prostoru.
Trať měří 3 312 metrů a klesá o 860 metrů, ze startu v 1 665 metrech do cíle v 805 metrech. Průměrný sklon je 27 procent, ale hned na začátku čeká Mausefalle se sklonem 85 procent, tedy 40,4 stupně. Závodníci na trati dosahují až 140 kilometrů v hodině a na závěrečném skoku letí až osmdesát metrů.
Rekord, který stojí za zapamatování
Traťový rekord drží od roku 1997 Fritz Strobl časem 1:51,58 minuty, což odpovídá průměrné rychlosti 107 kilometrů v hodině. Za necelé dvě minuty tak sjede tři a půl kilometru trati s převýšením přes osm set metrů.
Kdy se závod jede a co to znamená pro město
Hahnenkammrennen se koná obvykle v lednu a program tvoří sjezd na Streifu, slalom na Ganslernhangu a super-G, který je součástí od sezóny 1999/2000. Přijíždí na něj 80 000 až 100 000 diváků a region z toho má zhruba třicet milionů eur.
Pro návštěvníka to znamená dvě věci. Kdo chce zažít atmosféru, musí řešit ubytování hodně dopředu a počítat s vyššími cenami v celé oblasti. Kdo jede jen lyžovat, měl by se tomu týdnu vyhnout a přijet v únoru nebo v březnu.
Dá se po Streifu sjet?
Ano, mimo závodní období je Streif součástí areálu KitzSki, který má 233 kilometrů sjezdovek a 58 lanovek mezi 800 a 2 000 metry. V běžném provozu ovšem nejde o trať v závodní úpravě: je bezpečnější, ale pořád patří mezi náročné sjezdovky a hodí se pro zkušené lyžaře.
Kdo si na ni netroufá, má dvě možnosti. Buď sjede paralelní tratě v areálu a dolní část si prohlédne od cíle, nebo vyjede lanovkou na Hahnenkamm a vrátí se stejnou cestou; výhled na start a na Mausefalle stojí za to i bez jízdy.
Kde se ubytovat kvůli závodu
Kitzbühel má nejvíc ubytování v docházkové vzdálenosti od cíle, ale v lednu je nejdražší v celé oblasti. Kirchberg in Tirol je propojený lanovkami a bydlí se v něm levněji, St. Johann in Tirol nabízí největší kapacitu za nižší ceny a je odsud vlakové spojení. Kdo přijede jen na den, měl by počítat s tím, že parkování ve městě je v závodním týdnu zásadní problém a nejlepší volbou je vlak.
Kitzbüheler Horn a areál v St. Johann
Nad městem se zvedá i Kitzbüheler Horn s 1 996 metry, tedy druhá lyžařská hora Kitzbühelu, a pod ní leží St. Johann in Tirol s vlastním areálem se 60 kilometry sjezdovek. Kdo přijede na týden, má tak vedle Streifu dost prostoru na klidnější lyžování bez závodního nádechu.
Proč je zrovna tahle trať tak těžká
Sjezdů světového poháru je víc a některé jsou delší. Streif má ale kombinaci, která se jinde neopakuje: hned po startu přichází Mausefalle se sklonem 85 procent, tedy 40,4 stupně, a v závěru následuje úsek, kde se rychlost šplhá ke 140 kilometrům v hodině a závodníci na posledním skoku letí až osmdesát metrů. Průměrný sklon celé trati je přitom jen 27 procent, takže se prudké pasáže střídají s úseky, kde je potřeba držet rychlost a odpočinout si nejde.
Délka 3 312 metrů a převýšení 860 metrů dělají z jízdy fyzicky náročný výkon; nejrychlejší jízda v historii trvala 1:51,58 minuty.
Kdy a jak se na závod dostat
Termín bývá v lednu, přesné datum se každý rok liší. Ubytování v celé oblasti se na tenhle týden vyprodává hodně dopředu a ceny stoupají, takže rezervace na poslední chvíli nemá smysl.
Kdo přijede jen na den, udělá nejlíp, když nechá auto doma. Kitzbühel leží na trati ze Salcburku do Wörglu a má vlastní stanici, stejně jako Kirchberg a St. Johann in Tirol. Parkování ve městě je v závodním týdnu zásadní problém, protože do Kitzbühelu s 8 284 obyvateli přijede osmdesát až sto tisíc lidí.