Carnac

Carnac je vesnice se zhruba čtyřmi tisíci obyvateli na jižním pobřeží Bretaně v departementu Morbihan. Jezdí se sem kvůli jediné věci, ale je to věc, která nemá ve světě obdobu: kamenné řady.

Přes tři tisíce kamenů

Více než 3 000 pravěkých menhirů vytesaných z místní žuly tvoří největší sbírku svého druhu na světě. Vztyčili je předkeltští obyvatelé Bretaně v neolitu, pravděpodobně kolem roku 3300 před naším letopočtem, některé možná už kolem roku 4500 před naším letopočtem. Jsou tedy starší než egyptské pyramidy.

Kameny jsou rozdělené do tří hlavních skupin:

• Ménec: jedenáct sbíhajících se řad na ploše 1 165 krát 100 metrů.
• Kermario: 1 029 kamenů v deseti sloupech, v délce zhruba 1 300 metrů.
• Kerlescan: 555 kamenů ve třinácti liniích, v délce zhruba 800 metrů.

Největší z nich je menhir Manio, vysoký přes 6,5 metru, znovu vztyčený kolem roku 1900. Poblíž stojí mohyla Saint-Michel, postavená mezi lety 5000 a 3400 před naším letopočtem; měří 125 krát 60 metrů, je 12 metrů vysoká a spotřebovalo se na ni 35 000 kubíků kamene a hlíny.

Kdy se ke kamenům dostanete blízko

Tohle je nejčastější zdroj zklamání. Hlavní řady jsou od roku 1991 oplocené, aby se obnovila vegetace poškozená návštěvníky. V hlavní sezóně se mezi kameny dá jen s organizovanou prohlídkou. V zimě jsou naopak volně přístupné.

Kdo chce stát mezi menhiry sám a bez plotu, musí přijet mimo sezónu. Kdo přijede v srpnu, uvidí je z cesty a přes oplocení.

Pro koho se místo hodí

Carnac je vesnice vázaná na letní sezónu, ubytování je omezené a mimo léto se tu zavírá. Hodí se pro toho, kdo si chce nechat na kameny víc než dvě hodiny, a pro dovolenou na jižním pobřeží. Do Concarneau je to 98 kilometrů a hodina a čtvrt, ze Saint-Malo 181 kilometrů a dvě a půl hodiny.