Sardinie
Sardegna
Pláže, které se v Evropě jinde nenajdou, vykoupené tím, že se sem nedá jen tak dojet. Sardinie se plánuje dopředu, včetně rezervací vstupu na ty nejznámější zátoky.
Proč jezdit na Sardinii
Sardinie je druhý největší ostrov Středomoří a její pobřeží patří k nejčistším v Evropě. Voda je průzračná, dna jsou žulová nebo písečná a zátoky bývají oddělené skalními výběžky, takže pláž nikdy nevypadá jako souvislá zastavěná linie jako na Jadranu.
Cena za to je dostupnost. Sardinie je jediná destinace, kam se z Česka nedá dojet autem bez lodi, a plánování je proto o řád náročnější než u italské pevniny. Kdo tuhle překážku vezme, dostane pláže bez zástavby a ostrov, který se za týden neobjede.
Kam konkrétně
Olbia na severovýchodě je hlavní vstupní brána, protože má přístav i letiště, a bydlí se v ní hlavně první a poslední noc. Kousek na sever leží Costa Smeralda s Porto Cervem, luxusní pobřeží, které vzniklo zcela uměle poté, co v březnu 1962 založilo konsorcium v čele s princem Karimem Aga Khanem IV. a odkoupilo 1 800 hektarů půdy.
Santa Teresa Gallura je nejsevernější cíp, odkud se plaví přívoz na Korsiku. Alghero na severozápadě je jediné sardské město, kde se dodnes mluví katalánsky; z jeho okolí se chodí do jeskyně Grotta di Nettuno po schodišti Escala del Cabirol, které má 654 stupňů a bylo dokončeno v roce 1959.
Cagliari na jihu je hlavní město s letištěm a městskou pláží, Villasimius na jihovýchodě sousedí s chráněnou mořskou oblastí Capo Carbonara o rozloze 14 360 hektarů. Cala Gonone na východě je základna pro lodní výlety do zátok Golfo di Orosei.
Kdy jet a co si zamluvit
Sezóna běží od června do září, květen a říjen jsou levnější a prázdné, ale moře nemusí být na koupání teplé. V zimě je pobřeží mrtvé.
Zvláštností Sardinie je, že se na nejznámější pláže rezervuje vstup. V roce 2026 má Cala Goloritzé strop 250 lidí najednou a vstupné 7 eur, Cala Mariolu strop 700 lidí a vstupné 1 euro s omezením doby pobytu, La Pelosa u Stintina strop 1 500 lidí a vstupné 3,50 eura. Rezervuje se předem přes web nebo aplikaci a v době regulace je vstup bez rezervace zakázaný po souši i po moři, tedy ani projít se nedá.
Platí také, že odnášení písku, oblázků a mušlí je zakázané. Regionální zákon z roku 2017 na to má pokutu od 500 do 3 000 eur a kontroly na letištích jsou běžné.
Jak se tam dostat
Autem se jede nejdřív do italského přístavu a pak trajektem. Z Prahy je to do Janova 1 006 kilometrů a jedenáct hodin čisté jízdy, do Livorna 1 125 kilometrů a necelých dvanáct hodin, do Civitavecchie 1 297 kilometrů a necelých čtrnáct hodin. Plavba z Livorna do Olbie trvá osm až deset hodin, z Civitavecchie do Olbie šest až osm, z Janova do Porto Torres zhruba jedenáct.
Letiště jsou tři: Olbia, Cagliari a Alghero. Po ostrově je auto prakticky nutné, protože veřejná doprava mezi letovisky je řídká a vzdálenosti velké.