Džabal Achdar (Jebel Akhdar)
Zelená hora není jedna hora, ale pohoří s plošinou ve dvou tisících metrech. Rostou tu růže, granátová jablka a meruňky.
Poloha a charakter
Džabal Achdar, tedy Zelená hora, je pohoří dlouhé zhruba 80 km a široké 32 km, které je součástí Hadžaru v guvernorátu Ad-Dáchilíja. Jeho srdcem je plošina Saik ve dvou tisících metrech nad mořem. Naše měření u vesnice As Saik ukazuje 1 922 metrů.
Pojmenování je matoucí. Není to jedna hora a zelená je jen díky terasám, ne díky lesům. Na nich se v mírném klimatu daří granátovým jablkům, meruňkám a hlavně růžím, ze kterých se destiluje růžová voda.
Co je po ruce
Na plošině je několik vesnic nad kaňony, mezi nimiž vedou terasové cesty. Nejvyšší hora Ománu Džabal Šams je v témže pohoří a měří 3 018 metrů.
Z Nizwy je na plošinu 61 km a hodina jízdy, přičemž výjezd začíná u Birkat al Mauz, odkud vede nahoru silnice i stará pěší cesta přes Wádí al-Mu'ajdin.
Kdy sem jet
Sezóna je delší než v údolí. Kvůli nadmořské výšce je tu zhruba o deset stupňů méně než dole, takže se sem dá jet i v době, kdy je v Nizwě přes čtyřicet. V zimě je naopak potřeba počítat s chladem: na sousedním Džabal Šams klesají teploty pod nulu.
Růže kvetou na jaře, což je hlavní důvod, proč sem lidé v tuhle dobu jezdí.
Pro koho se hodí
Džabal Achdar je pro ty, kdo chtějí v Ománu vidět něco jiného než poušť a pobřeží. Terasy nad kaňonem jsou nejfotogeničtější místo vnitrozemí a v létě je to jediné místo v zemi, kde se dá venku strávit celý den.
Kompromis je v přístupu. Na plošinu se jezdí s pohonem všech kol a u kontrolního stanoviště pod horou se to prověřuje. Bez vhodného vozu se nahoru nedostanete.