Idrija

Idrija leží ve výšce zhruba 335 m n. m. v hlubokém údolí západního Slovinska, 41,2 km a necelých 45 minut od Postojny a 58 km od Lublaně. Má 5 794 obyvatel (2025) a celé město stojí na jedné surovině: rtuti.

Ruda se tu těžila od roku 1490 a vznikl tu druhý největší rtuťový důl na světě. Stát převzal důl v roce 1580, těžba se poprvé přerušila v roce 1977 a o definitivním uzavření se rozhodlo o devět let později. Po dole zůstalo město, které v roce 2012 zapsalo UNESCO na seznam světového dědictví jako Dědictví rtuti: Almadén a Idrija, tedy společně se španělským Almadénem.

Návštěvník má kam jít. Antonijev rov je nejstarší dochovaný vstup do dolu a jeden z nejstarších v Evropě: horníci ho začali razit v roce 1500 a jeho tři sta metrů dlouhou vstupní štolou se do podzemí chodilo skoro pět set let. Nad městem stojí zámek Gewerkenegg, který postavili majitelé dolu mezi lety 1522 a 1533 a v němž je dnes městské muzeum.

Druhou zdejší tradicí je idrijská krajka. Krajkářská škola tu funguje od roku 1876, kdy ji založila Ivanka Ferjančičová, krajka má od roku 2000 chráněné zeměpisné označení a paličkování je od roku 2018 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Kousek za městem leží Divje jezero, krasový vývěr obklopený stěnami vysokými až sto metrů. Chráněné je jako přírodní památka od roku 1967 a v roce 1972 se stalo prvním slovinským muzeem v přírodě. Celé okolí je od roku 2013 součástí geoparku UNESCO.

Kdy sem jet

Podzemí má stálou teplotu a muzeum funguje celoročně, takže počasí rozhoduje jen o výletech nad zemí. Jaro a podzim jsou v údolí nejpříjemnější; v zimě je tu brzy tma, protože slunce mizí za hřebeny.

Na co myslet

Idrija je cíl na jeden den, ne základna na týden. Leží stranou hlavních tras a přijíždí se sem kvůli dolu, krajce a jezeru. Kdo míří dál, má to do Postojny 41,2 km, do Lublaně 58 km, do Tolmina v údolí Soči 39,2 km a na Bled 79,4 km.