Kolik dní a kolik základen si vyhradit na Apulii

Region, který se nedá objet z jednoho hotelu

Apulie, italsky Puglia, tvoří podpatek a ostruhu italské boty. Táhne se od poloostrova Gargano na severu až po cíp Salenta na jihu a mezi oběma konci je propast: z Vieste do Polignana a Mare je to 223 kilometrů a přes tři hodiny jízdy, do Lecce ještě víc. Kdo si tohle neuvědomí a zarezervuje si týden na Garganu s tím, že si odtud odskočí do Alberobella a Lecce, stráví dovolenou v autě.

Rozumné je region rozdělit na tři části a vybrat si z nich jednu nebo dvě.

Na Garganu se bydlí u moře a chodí do bukového lesa

Vápencový poloostrov na severu je klasická pobytová destinace. Hlavním letoviskem je Vieste s bílým starým městem nad plážemi a s pětadvacetimetrovým monolitem Pizzomunno, který se zvedá přímo z písku. Peschici o pětadvacet kilometrů dál je menší a klidnější.

Vnitrozemí pokrývá Foresta Umbra, bukový les o rozloze zhruba 10 500 hektarů, který stoupá až do 832 metrů. Jeho nejstarší porosty jsou od července 2017 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO v rámci prastarých bukových lesů Evropy. V srpnu je to nejlepší úkryt před vedrem, které na pobřeží nepolevuje.

Trulli a bílá města ve Valle d'Itria

Vnitrozemí střední Apulie je krajina nízkých kopců, vinic a kamenných domků. Alberobello je jeho vrcholem: přes patnáct set trulli, kamenných staveb s kuželovými střechami, je od 7. prosince 1996 na seznamu UNESCO. Zápis má šest částí, mezi nimi obě historické čtvrti, větší Rione Monti s asi tisícem domků a klidnější obytnou Aia Piccola.

Nedaleko leží Ostuni, bílé město na kopci, a na pobřeží Polignano a Mare, městečko na útesu nad zátokou Lama Monachile, kde se od roku 2009 konají závody ve skocích z útesů; muži skáčou ze sedmadvaceti a ženy z jednadvaceti metrů.

Odtud se dá dojet i za hranice regionu: do Matery v sousední Basilicatě je to z Polignana 102 kilometrů, tedy hodina a půl, a skalní město Sassi je na seznamu UNESCO od roku 1993.

Salento nabízí dvě moře a barokní Lecce

Jižní cíp je plochý poloostrov, kde se z jedné základny dostanete na jaderskou i jónskou stranu. Lecce uprostřed je univerzitní město, kterému se říká Florencie jihu. Místní měkký vápenec pietra leccese umožnil v sedmnáctém století bohatou barokní výzdobu; hlavní stavbou je bazilika Santa Croce, na které se pracovalo od roku 1549 do roku 1646. Na náměstí Sant'Oronzo je zčásti odkrytý římský amfiteátr z prvního až druhého století, do kterého se vešlo kolem pětadvaceti tisíc diváků.

Na jaderské straně leží Otranto, nejvýchodnější město Itálie. V katedrále je podlahová mozaika, kterou v letech 1163 až 1165 vytvořil mnich Pantaleone zhruba z osmi set tisíc kamínků; kromě biblických výjevů jsou na ní i král Artuš a Alexandr Veliký. Město má i temnou kapitolu: 14. srpna 1480 tu po dobytí osmanským vojskem zahynulo 813 obyvatel, jejichž ostatky jsou uložené v katedrále.

Na jónské straně je Gallipoli se starým městem na vápencovém ostrůvku za mostem ze sedmnáctého století a s písečnou pláží Baia Verde.

Červen a září vyjdou nejlíp, na dvě části počítejte deset dní

Nejlepší jsou červen a září: teplé moře, chodivá města a nižší ceny než v srpnu. Duben, květen a říjen patří poznávání. V srpnu je Apulie plná italských dovolenkářů a na Garganu se stojí kolony.

Na deset dní se dá poskládat kombinace pěti nocí na Garganu a pěti v Salentu, s přejezdem uprostřed a se zastávkou v Alberobellu cestou. Kdo má týden, měl by si vybrat jen jednu část. Nejlepší kompromis pro první návštěvu je střed regionu: z Polignana a Mare je to do Alberobella 30 kilometrů, do Ostuni 49 kilometrů a do Bari na letiště 49 kilometrů.

Autem 1 541 kilometrů, letecky do Bari a pak zase autem

Autem je to z Prahy do Vieste 1 541 kilometrů a šestnáct a půl hodiny čisté jízdy, do Lecce 1 760 kilometrů a osmnáct hodin. Letecky se létá do Bari, odkud je to do Polignana a Mare 49 kilometrů a do Vieste 180 kilometrů. Auto potřebujete i po příletu: v Salentu sice jezdí mezi Lecce, Gallipoli a Otrantem regionální železnice, ale spojů je málo.

Co v Apulii nečekat

Apulie nemá hory ani jezera a vnitrozemí je ploché a v létě rozpálené. Také nemá velká města v tom smyslu, v jakém je má sever Itálie: Bari je především přístav a letiště, Lecce je krásné, ale malé. Kdo jede za kombinací moře a velkoměsta, bude spokojenější v Kampánii.

Druhá věc, která překvapuje, jsou pláže. Část pobřeží je skalnatá a přístup do vody vede po plošinách nebo po žebříku, hlavně na jaderské straně Salenta a u Polignana a Mare. Kdo chce jistotu širokého písku, měl by mířit na Gargano nebo na jónskou stranu k Baia Verde u Gallipoli.