Lanzarote se dá objet za dva dny bez stěhování
Lanzarote má cíle, které jinde na Kanárských ostrovech nenajdete: národní park z lávy, vinice v sopečném popelu a dílo jednoho architekta. Přehled hlavních míst a kolik k nim ujedete.
Ilustrační foto, generováno AI
Lanzarote je malý ostrov: měří 845,94 km2 a z letiště je to všude do čtyřiatřiceti minut. To znamená, že se hlavní cíle dají obejít během dvou nebo tří dní bez toho, abyste přesouvali základnu. Tady je jejich přehled a čím je každý z nich zvláštní.
Národní park Timanfaya nemá les ani jezera
Národní park Timanfaya leží na území obcí Yaiza a Tinajo a měří 51,07 km2. Je to jediný zcela geologický národní park Španělska: nemá les ani jezera, jen sopečný povrch.
Většinu jeho území přetvořilo erupční období 1730 až 1736, poslední erupce na ostrově proběhla v roce 1824. V roce 2021 měl park 803 625 návštěvníků a byl čtvrtým nejnavštěvovanějším národním parkem Španělska. Jeho symbolem je socha El Diablo od Césara Manriqueho.
Vstupné a otevírací dobu si ověřte u správy parku, mění se. Z Playa Blanca je to k obci Yaiza, která je k parku nejblíž, 14,1 kilometru a čtrnáct minut; z letiště jednadvacet minut.
Réva v La Gerii roste v jámách v lapilli
Severovýchodně od Yaizy se rozkládá La Geria, vinařská oblast, která vypadá jinak než jakákoli jiná v Evropě. Réva, hlavně odrůda Malvasía, roste v kuželových jámách vyhloubených ve vrstvě lapilli, kterému se místně říká rofe. Každou jámu chrání nízká zídka z nasucho kladeného kamene.
Není to ozdoba, ale technika: vrstva lapilli snižuje výpar a zadržuje vláhu, jáma se zídkou drží vítr. Stejným způsobem se sázejí i ovocné stromy, například fíkovníky.
Dílo Césara Manriqueho
César Manrique se narodil v Arrecife 24. dubna 1919 a zemřel v Teguise 25. září 1992. Byl to malíř a sochař, který prosazoval sepětí staveb s krajinou a ochranu přírodních hodnot Kanárských ostrovů. Právě jeho vliv je hlavní důvod, proč Lanzarote vypadá jinak než sousední ostrovy.
Nejznámějším z jeho projektů jsou Jameos del Agua v obci Haría, sopečný prostor upravený na centrum umění a kultury, který spravuje ostrovní vláda. Vedle něj leží Cueva de los Verdes, část téhož lávového tunelu sopky La Corona, ponechaná v přírodnějším stavu.
Manriqueho odkaz spravuje Fundación César Manrique, soukromá kulturní instituce zaměřená na jeho dílo, na výtvarné umění a na ochranu prostředí.
Z Costa Teguise je to do Harie 24,3 kilometru a šestadvacet minut, z letiště 34,4 kilometru a čtyřiatřicet minut.
Stará Teguise
Teguise byla hlavním městem ostrova až do roku 1847, kdy sídlo přešlo do Arrecife. Dodnes je církevním hlavním městem s farním kostelem Nuestra Señora de Guadalupe a od roku 2019 je na seznamu Nejkrásnějších vesnic Španělska.
Nezaměňujte ji s letoviskem Costa Teguise: obě patří do stejné obce, ale leží dvacet kilometrů od sebe. Z Arrecife je to do vesnice dvanáct kilometrů a šestnáct minut.
La Graciosa
Severně od Lanzarote leží ostrov La Graciosa: 29 km2, 734 obyvatel (2024) a nejméně obydlený z osmi obydlených ostrovů souostroví. Administrativně patří k obci Teguise a od Lanzarote ho dělí průliv El Río, jehož nejužší místo měří něco přes kilometr.
Přístup je jen lodí ze severního přístavu Órzola v obci Haría. Na ostrově jsou dvě sídla, Caleta del Sebo a Pedro Barba.
Jižní den, severní den a Teguise cestou
Sopečné cíle a vinice leží na jihozápadě, Manriqueho projekty a lodě na La Graciosu na severu, historie ve vnitrozemí. Z kteréhokoli z hlavních letovisek je to k nim nejvýš půl hodiny, takže není potřeba plánovat přesuny základny.
Praktické je rozdělit si to na jižní den (Yaiza, Timanfaya, La Geria) a severní den (Haría, lávové tunely, případně loď na La Graciosu). Arrecife a stará Teguise se dají vzít cestou mezi tím.