Kdy jet na Madeiru a co si na ostrově naplánovat

Ostrov, který nemá mrtvou sezónu

Většina jižních destinací žije od června do září a zbytek roku spí. Madeira je výjimka: teplota se přes rok mění málo, denní rozdíl je zhruba čtyři stupně a moře neklesá pod 18 stupňů ani v zimě. Hotely a restaurace se sezónně nezavírají, takže se sem dá jet i v lednu.

Otázka „kdy jet" má proto na Madeiře jinou odpověď než u Středomoří. Nerozhoduje měsíc, ale to, co chcete dělat, a která strana ostrova vám vyjde. Mraky se zastavují o centrální hřeben, takže na severu prší častěji, zatímco nad Funchalem na jihu svítí. Když prší na severu, jede se na jih, a naopak. Ostrov je natolik malý, že se to dá udělat během dopoledne.

Kolik dní si vyhradit

Madeira měří 57 kilometrů na délku a 22 na šířku, což svádí k závěru, že se objede za dva dny. Neobjede. Silnice vedou přes hřeben nebo serpentinami kolem pobřeží a časy jsou vždycky delší, než mapa slibuje. Z Funchalu do Porto Moniz je to 49 kilometrů a skoro hodina, do Santany na severu 39,5 kilometru a 41 minut.

Rozumné minimum je pět dní, ideál týden. Za pět dní stihnete Funchal, jednu velkou levadu, jeden vrchol a okruh kolem ostrova. Za týden přidáte pomalejší tempo, druhou túru a případně výlet na sousední Porto Santo.

Levady, hlavní důvod, proč se sem jezdí

Levady jsou zavlažovací kanály, které svádějí vodu z deštivého severu na suchý jih. Stavěly se od 16. století, poslední vznikly ve 40. letech 20. století a dohromady jich je přes 2 170 kilometrů. Podél nich vedou stezky, po kterých se jde hodiny po rovině v mírném spádu kanálu, a to i v terénu, který by se jinak přešel jen s velkým převýšením.

Nejznámější je levada do Caldeirão Verde, která spolu s navazujícím úsekem do Caldeirão do Inferno měří zhruba 37 kilometrů; vychází se od lesního parku Queimadas ve výšce 860 metrů nad Santanou. Levada do Caniçal na východě má 11,5 kilometru.

Náročnost je různá. Část stezek je pohodová procházka, jiné vedou po úzké římse nad srázem, kde uklouznutí znamená vážné zranění. Před výběrem trasy se vyplatí zjistit, jak vypadá, a nespoléhat na to, že „levada je rovina".

Vrcholy nad mraky

Nejvyšší hora ostrova Pico Ruivo měří 1 862 metrů a je třetím nejvyšším vrcholem Portugalska. Nejkratší výstup začíná na Achada do Teixeira nad Santanou, měří 2,8 kilometru jedním směrem a tam i zpět zabere zhruba hodinu a půl.

Náročnější a slavnější je stezka PR1 Vereda do Areeiro. Vede 7 kilometrů z Pico do Arieiro (1 818 m), kam se dá dojet autem, přes Pico das Torres na Pico Ruivo a trvá kolem 3,5 hodiny. Nahoře je podstatně chladněji než u moře a počasí se mění během hodiny.

Úplně jiný svět je Ponta de São Lourenço na východním cípu: bezlesý sopečný poloostrov, přírodní rezervace od roku 1982, cesta zhruba hodinu od vstupu. Stín tam není žádný, takže se chodí ráno nebo k večeru.

Koupání, pláže a co s tím

Tady je potřeba být upřímný: Madeira není plážová destinace. Pobřeží je skalnaté a strmé, přírodní pláže s černým pískem jsou dvě a malé, ve Funchalu je oblázková Praia Formosa a v Calhetě umělá pláž s dovezeným pískem. Koupe se hlavně v přírodních bazénech vyhloubených ve ztuhlé lávě, nejznámější jsou v Porto Moniz. Dlouhá písečná pláž je až na sousedním ostrově Porto Santo.

Co ještě stojí za den

Ve Funchalu tržnice Mercado dos Lavradores, katedrála Sé dokončená v roce 1514 a lanovka na Monte: 3 173 metrů, převýšení 560 metrů, zhruba patnáct minut jízdy. Z Monte se dolů jezdí proutěnými koši na saních, které tlačí dva muži v bílém; vozí se od roku 1850 a trasa měří asi dva kilometry.

Nad Câmara de Lobos se zvedá útes Cabo Girão vysoký 580 metrů, jeden z nejvyšších v Evropě, se skleněnou vyhlídkou otevřenou od konce října 2012. A vnitrozemí pokrývá vavřínový les laurisilva, zapsaný v roce 1999 na seznam světového dědictví UNESCO.

K tomu madeirské víno, fortifikovaný nápoj zrající v teple, jehož čtyři ušlechtilé odrůdy jsou Malvasia, Bual, Verdelho a Sercial. Madeirou se v roce 1776 připíjelo na americkou Deklaraci nezávislosti.

Auto z letiště a úzké silnice na severu

Letiště Cristiano Ronaldo leží v obci Santa Cruz, 13,2 kilometru od Funchalu, a jeho dráha z roku 2000 stojí zčásti na platformě nad mořem, kterou nese 180 sloupů vysokých kolem sedmdesáti metrů. Auto se půjčuje přímo tam a mýto se na ostrově neplatí, takže náklady na dopravu tvoří jen palivo a parkování.

Bez auta se dá vystačit ve Funchalu, který má městskou dopravu, lanovku i lodní výlety. K levadám a na severní pobřeží se pak jezdí s organizovanou skupinou nebo taxíkem. Kdo řídí nerad, ať počítá s tím, že jižní pobřeží spojuje rychlostní silnice VR1, ale sever a hory znamenají úzké klikaté silnice a stoupání, na kterých se průměrná rychlost počítá spíš na třicet než na osmdesát kilometrů v hodině.

Od roku 2026 se na stezky rezervuje

Kdo plánuje na Madeiře chodit, musí počítat s novým režimem. Na klasifikované pěší trasy označené kódem PR se od roku 2026 platí vstup a je nutná rezervace předem přes regionální portál, kde se vybírá trasa i časové okno. Týká se to i nejznámějších tras, tedy levady do Caldeirão Verde i hřebenovky z Pico do Arieiro na Pico Ruivo. Děti do dvanácti let poplatek neplatí a nižší sazbu mají skupiny s akreditovaným průvodcem. Aktuální sazby jsou v rychlých faktech.

Praktický dopad je jednoduchý: trasy se vybírají doma, ne až na místě podle ranní předpovědi.