Národním jídlem Malty je králík a národním nápojem Kinnie

Proč maltská kuchyně chutná, jak chutná

Malta musí většinu potravin dovážet a leží na obchodních cestách mezi Evropou a Afrikou, takže do jídla promluvil každý, kdo tu vládl. Nejsilnější je vliv italský, konkrétně sicilský, k tomu arabský a blízkovýchodní. Rytíři přišli hlavně z Francie, Itálie a Španělska a přinesli si svoje zvyky; díky jejich kontaktům a bohatství se sem dostaly i suroviny z Nového světa a spekuluje se, že Malta mohla být po Španělsku jednou z prvních evropských zemí, kde se ochutnala čokoláda.

Britové zanechali stopu, kterou byste nečekali: do maltských jídel se dodnes běžně přidává anglická hořčice, Bovril, HP Sauce nebo worcesterská omáčka.

Králík jako národní jídlo

`Stuffat tal-fenek`, dušený králík, se označuje za národní jídlo. Jeho historie je politická. Rytíři lov omezovali a jedení králíka bylo formou tichého vzdoru; populárním se stal až po zrušení zákazů koncem 18. století, kdy se domácí plemeno rozmnožilo a ceny spadly. Domestikace králíků se na ostrov dostala pravděpodobně z Francie díky francouzským rytířům.

Podobně vypovídající je obliba vepřového. Souvisí s polohou Malty na okraji křesťanského světa: jíst maso, které muslimská kuchyně zakazuje, bylo způsobem, jak se vymezit vůči okolí. Vepřové je proto výhradní náplní maltských klobás a přidává se i do zeleninové polévky `kawlata` a do zapečené rýže `ross il-forn`.

Pastizzi s ricottou nebo s kari hráškem

`Pastizzi` jsou listové taštičky plněné ricottou nebo kari hráškem. Poznají se podle skládání: ricottové se skládají středem, hráškové po straně. Pečou se v malých rodinných pekárnách zvaných `pastizzerija` a prodávají se i v barech, kavárnách a na ulici; na venkově jsou to typické snídaně. V posledních letech přibyla kuřecí náplň.

O jejich postavení v maltské kultuře vypovídá jazyk: obrat `jinbiegħu bħall-pastizzi`, tedy prodávají se jako pastizzi, znamená totéž co české „jdou na dračku".

Ftira na seznamu UNESCO

`Ftira` je kulatý kynutý chléb plněný sardinkami, tuňákem, bramborem, rajčaty, cibulí, kapary a olivami. V roce 2020 byla zapsaná na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Il-Ftira, culinary art and culture of flattened sourdough bread in Malta". Podle místních odborníků sahá tradice její přípravy do 16. století.

Gozská verze se podává otevřená jako pizza s tenkými plátky brambor na kůrce, nebo přeložená jako calzone.

Gozo vaří trochu jinak

Přes malou rozlohu má souostroví regionální rozdíly a nejvíc je jich vidět právě na Gozu. Typický je gozský sýreček `ġbejna t'Għawdex`, kterým se tady plní ravioly místo obvyklé ricotty.

Ryby a půst

`Aljotta` je rybí vývar s česnekem, bylinkami a rajčaty, maltská obdoba bouillabaisse; je to jedna z věcí, které sem přinesli rytíři. K postnímu období patří ryby jako `lampuki`, dušení šneci `bebbux`, plněné artyčoky `qaqoċċ mimli` a smažené `sfineġ`.

Sladkosti jsou na Maltě výrazně sezónní: `prinjolata`, `kwarezimal`, `figolla` nebo `qaghaq tal-ghasel` se váží ke konkrétním obdobím, hlavně k postu a Velikonocům. V listopadu se pečou `ghadam tal-mejtin`, doslova kosti mrtvých.

Kinnie a ležák Cisk

`Kinnie` je hořkosladká limonáda z hořkých pomerančů a výtažků z pelyňku, hnědá barvou i vzhledem. Uvedl ji v roce 1952 pivovar Simonds Farsons Cisk jako záměrně jinou alternativu ke kolovým nápojům, které po válce zaplavily Evropu. Recept je tajný a označuje se za národní nealkoholický nápoj Malty. V roce 1975 ji francouzský gastronomický výbor vyhlásil nealkoholickým nápojem roku.

`Cisk` je maltský ležák. Pivovar Farsons vznikl v roce 1928 v Hamrunu jako první na ostrově a jeho prvním pivem byl Farsons Pale Ale, vařený pro britskou posádku a námořnictvo.