V Itálii se za dálnici platí na mýtných branách
Itálie nemá dálniční známku, platí se na mýtných branách podle ujetých kilometrů. Druhá věc, která Čechy překvapí, jsou zóny s omezeným vjezdem v centrech měst.
Ilustrační foto, generováno AI
Kdo jede do Itálie autem poprvé, naráží na dvě věci, které v okolních zemích nefungují stejně. První je způsob placení dálnic, druhá jsou kamerami hlídané zóny v historických centrech.
Dálniční známka v Itálii neexistuje
Místo známky se platí mýto podle ujetých kilometrů. Na vjezdu na dálnici si na bráně vezmete lístek, na výjezdu ho odevzdáte a zaplatíte podle projeté vzdálenosti. Orientačně počítejte 8 až 10 € na 100 kilometrů zpoplatněné dálnice, přesná částka závisí na úseku.
Pruhy na výjezdové bráně jsou barevně odlišené a je dobré to vědět předem, protože přeřadit se na poslední chvíli nejde:
- bílý pruh je platba v hotovosti,
- modrý pruh je platba platební kartou,
- žlutý pruh je Telepass, tedy jen pro vozidla s elektronickou palubní jednotkou.
Cesta přes Rakousko se platí zvlášť
Do severní Itálie se z Česka jede vždy přes Rakousko a tam platí opačný systém: dálniční známka plus úsekové mýto na vybraných trasách.
Známka pro auto do 3,5 tuny stála od 1. prosince 2025 12,80 € na deset dní, 9,60 € na jeden den, 32 € na dva měsíce a 106,80 € na rok. K tomu se připočítává úsekové mýto: A13 Brenner 12,50 € za jednu jízdu, A10 Tauern s tunely Tauern a Katschberg 15 € a Felbertauernský tunel 13,50 €. Ceny úsekového mýta platí od 1. ledna 2026.
Rok 2026 je zároveň poslední, kdy se v Rakousku prodává klasická nalepovací viněta. Od února 2027 přechází země výhradně na digitální systém.
Každá projetá brána ZTL stojí kolem sta eur
Zona a Traffico Limitato je zóna s omezeným vjezdem v historickém centru. Vjezd je povolený jen rezidentům a vozům s povolením, často pouze v určitých hodinách. Každou vjezdovou bránu hlídá kamera, která snímá registrační značky.
Tři věci, které tuhle past dělají nepříjemnou. Za prvé, cedule bývají jen italsky a nemusí být dobře vidět. Za druhé, každá projetá brána je samostatná pokuta, takže při bloudění po centru se částka násobí. Pokuta se podle města pohybuje kolem 100 € za jeden průjezd.
Za třetí, pokuta chodí s velkým zpožděním. Řidiči se doručuje ve lhůtě do 360 dnů od přestupku, a když jedete v půjčeném autě, lhůta se prodlužuje: půjčovna dostane oznámení do 90 dnů a má dalších 60 dnů na to, aby předala vaše údaje. Celkem tak může trvat i rok a půl, než dopis dorazí. Na námitku pak máte 60 dnů od doručení.
Do horských obcí v Jižním Tyrolsku se tohle netýká, ale jakmile po cestě zajedete do většího města, platí to naplno.
Nejčastěji na ZTL narazíte v historických jádrech toskánských měst. Zónu s omezeným vjezdem mají Florencie, Siena, Lucca i malé San Gimignano, tedy přesně ta místa, kam se jezdí na výlet. Praktické řešení je vždycky stejné: zaparkovat na záchytném parkovišti mimo zónu a jít pěšky. Kdo má rezervovaný hotel uvnitř zóny, měl by ho předem požádat o registraci poznávací značky; hotely to obvykle umí, ale musí to udělat dopředu, ne až po průjezdu.
U měst na pobřeží bývá pravidlo mírnější, zato se tam platí za parkování skoro všude a v hlavní sezóně se volné místo hledá dlouho.
Souhrnně řečeno, italské placení za silnice má tři vrstvy: mýto na dálnici podle ujetých kilometrů, případné úsekové mýto ještě v Rakousku po cestě a pokuty za vjezd tam, kam auto nesmí. První dvě se dají spočítat dopředu, třetí se dá jen vyhnout.
Tísňové číslo
V Itálii funguje jednotné evropské číslo 112 pro policii, hasiče i záchrannou službu. Volání je zdarma z pevné i mobilní sítě a projde i bez SIM karty, se zamčeným telefonem a bez kreditu.
