Východní Omán od Suru nabídne vádí, závrt i hnízdiště želv
Východní Omán se dá projet za dva až tři dny a nabídne tři úplně jiné krajiny: pobřeží s vádí, poušť s dunami a rybářská města. Tady je pořadí, ve kterém to dává smysl.
Ilustrační foto, generováno AI
Wádí Šab, nejznámější údolí země
Fráze „wadi shab" patří k tomu, co Češi o Ománu hledají nejčastěji, a je to zasloužené. Tiwi leží na pobřeží Ománského zálivu přesně mezi dvěma údolími, Wádí Šab a Wádí Tiwi. Obě přivádějí vodu z hor až k moři, takže uprostřed vyprahlé krajiny narazíte na tůně mezi skalami.
Do Wádí Šab se jde pěšky od parkoviště u silnice, Wádí Tiwi vede naopak dovnitř mezi vesnice. Z Maskatu je do Tiwi 163 km a dvě hodiny jízdy, ze Suru jen 48 km.
Bimmah Sinkhole, zastávka u silnice
Pár kilometrů severně od Tiwi leží vápencový závrt Hawíjat Nadžm, kterému se anglicky říká Bimmah Sinkhole. Je to prohlubeň naplněná vodou pod úrovní terénu, prakticky u silnice na Sur. Zastávka trvá půl hodiny a je to nejsnazší bod celé trasy.
Sur a lodě
Sur je hlavní město guvernorátu Aš-Šarkíja Jih, leží 203 km jihovýchodně od Maskatu a historicky to byl přístav a cíl námořníků. Dodnes je známý stavbou tradičních dřevěných lodí. Jako základna pokrývá celý východ: k želvám je to 45 km, do Tiwi 48 km, do Al Ašchary 121 km.
Želvy v Ras al Džinz
Ras al Džinz je nejvýchodnější bod Arabského poloostrova a hnízdiště karet obrovských. Funguje tu rezervace s návštěvnickým zázemím a pozorování je organizované, aby se zvířata neplašila. Hnízdí i na pláži u sousední vesnice Ras al Hadd.
Zaručit, kolik želv uvidíte, nejde: záleží na sezóně i na počasí. Kdo chce mít po pozorování blízko do postele, může přespat přímo u rezervace; ze Suru je to 45 km, ale skoro hodina jízdy.
Místo má i archeologický rozměr, protože zdejší nálezy doložily spojení mezi Ománem a civilizací údolí Indu.
Duny Šarkíja od Bidíje
Bidíja je 233 km od Maskatu a je to brána do dun, které se dřív jmenovaly Wahiba a dnes se jim říká Šarkíja. Písečné pole měří zhruba 180 km ze severu na jih a 80 km napříč a zabírá 12 500 km2.
Není to mrtvý písek: expedice Královské zeměpisné společnosti tu už v roce 1986 popsala 16 000 druhů bezobratlých, 200 dalších druhů živočichů a 150 druhů rostlin.
Do dun se vjíždí jen s pohonem všech kol a se sníženým tlakem v pneumatikách; tábory obvykle nabízejí svoz od poslední asfaltové cesty. Ze Suru je to k Bidíji 110 km a hodina a půl.
Ibra a Al Ašchara, dvě zastávky navíc
Ibra je druhé největší město regionu Aš-Šarkíja s asi 55 000 obyvateli a jedno z nejstarších měst země. Leží na křižovatce mezi Maskatem, dunami a horami: do Bidíje je to 46 km, do Nizwy 150 km. Zdejší trh patří k nejdůležitějším ve východním Ománu spolu s trhy v Suru a Sinawu.
Al Ašchara je opak: rybářské městečko na jižním konci obydleného pobřeží, 121 km od Suru. Ryby se tu chytají přímo ze břehu a dál na jih už pokračuje prázdná krajina.
Voda s sebou a pozor na zaplavená koryta
Do dun ani do vádí se nevydávejte bez vody a bez plánu návratu; mezi zastávkami je krajina prázdná a nejbližší služby bývají desítky kilometrů daleko. Po dešti se koryta vádí plní a přejezdy bývají neprůjezdné, i když prší v téhle části země jen výjimečně: v Suru vychází nejdeštivější leden na necelé dva dny se srážkami nad milimetr.
V jakém pořadí to projet
Nejlogičtější je jet z Maskatu po pobřeží: závrt, Tiwi s vádí, nocleh v Suru, ráno želvy v Ras al Džinz a odpoledne přejezd do pouště k Bidíji. Odtud se dá pokračovat přes Ibru buď zpátky do Maskatu, nebo do vnitrozemí na Nizwu, kam je to 184 km.
Termín je stejný jako na celém severu: od října do dubna. V Suru vychází lednové denní maximum na 24,8 °C, v květnu a červnu na 38,5 °C, a noční teploty v létě neklesají pod 29 °C, což vylučuje spaní v pouštním táboře.
