Tunis a Kartágo
Tunis, Carthage
Dvě památky UNESCO od roku 1979 kousek od sebe: medina hlavního města a vykopávky antického Kartága. K tomu modrobílé Sidi Bou Saíd na útesu nad mořem a muzeum s největší sbírkou římských mozaik.
Tunis a jeho pobřežní předměstí jsou v Tunisku jediná oblast, kam se nejezdí kvůli pláži. Je to poznávací cíl, a přitom tak kompaktní, že se dá zvládnout za dva dny.
V samotném městě žije 693 210 lidí (2024), v metropolitní oblasti 2 885 040. Kartágo, Sidi Bou Saíd i La Marsa jsou dnes prakticky předměstí spojená s centrem příměstskou dráhou.
Medina v Tunisu
Na seznamu UNESCO od roku 1979. Nejstarší část pochází z konce 7. století, kdy město založil Hassan ibn al-Numán a vznikla mešita Zajtúna (rok 698). Uvnitř je hustá síť krytých uliček se soukem, dílnami a paláci.
Z francouzského protektorátu zůstala Avenue Habib Bourguiba, stromořadím lemovaná třída navržená jako tuniská obdoba pařížských Champs-Élysées. Přechod z ní do mediny je ostrý a je to jeden z nejsilnějších dojmů z města.
Bardo
Muzeum v předměstí Le Bardo má jednu z největších sbírek římských mozaik na světě a je druhým největším muzeem Afriky po Egyptském muzeu v Káhiře. Sídlí v hafsovském paláci z 15. století a jako muzeum bylo otevřeno 7. května 1888.
Vystavuje přes 150 000 předmětů od pravěku po osmanské období: Vergiliovu mozaiku ze Sousse ze 3. století, punské masky a stély z Kartága i nálezy z vraku lodi u Mahdie. Z centra je to sem 5,4 kilometru a 8 minut.
Při útoku 18. března 2015 tu zahynulo 24 lidí, z toho 21 turistů. Muzeum je dnes v provozu; aktuální bezpečnostní doporučení vydává MZV ČR, které dlouhodobě radí zvýšenou opatrnost po celém Tunisku.
Kartágo
Na seznamu UNESCO od roku 1979 (referenční číslo 37). Město založili Féničané, Římané ho zničili v roce 146 před naším letopočtem ve třetí punské válce a znovu ho založili v letech 49 až 44 př. n. l. za Julia Caesara. V 1. století bylo druhým největším městem západní části římské říše. Roku 698 bylo zničeno znovu, hradby strženy a přístavy znepoužitelné.
Návštěvnicky je rozdělené do několika areálů: návrší Byrsa, Antoninovy lázně u moře, punské přístavy, amfiteátr a tofet v Salammbô. Nejde o jedno ohrazené naleziště, ale o body rozeseté po dnešní vilové čtvrti, která má asi 21 276 obyvatel (2013).
Sidi Bou Saíd
Městečko s 4 988 obyvateli (2024) na útesu nad mořem, asi 20 kilometrů od Tunisu. Modrobílou barevnost prosadil ve 20. letech 20. století Rodolphe d'Erlanger, jehož palác Ennejma Ezzahra je dnes muzeum hudebních nástrojů s koncerty.
Chodí se sem na kávu a na výhled: Café des Nattes na náměstí je známá mátovým čajem s piniovými oříšky, Café des Délices vyhlídkou z útesu.
Doprava
Letiště Tunis-Carthage (TUN) leží prakticky ve městě: 6,9 kilometru a 9 minut do centra, 14,7 kilometru do Kartága, 17,1 kilometru do Sidi Bou Saídu.
Oblast spojuje příměstská dráha TGM (Tunis, La Goulette, La Marsa), která staví i v Kartágu a v Sidi Bou Saídu. Je to nejjednodušší způsob, jak projet celou oblast bez auta.
Z pobytových destinací je to sem: Hammamet 65,5 kilometru a 53 minut, Sousse 146,9 kilometru a 111 minut. Z letiště Enfidha je to do Tunisu 107,2 kilometru a 81 minut.
Sezóna
Tunis má horké polosuché klima s dlouhým horkým a suchým létem a mírnou zimou. Rekordní maximum 49,0 °C padlo 24. července 2023. Na prohlídky je proto vhodnější jaro a podzim; v létě se chodí ráno a k večeru.
