Albánie nabízí čtyři zápisy UNESCO i poslední divokou řeku Evropy

Butrint leží kousek za Ksamilem

Čtrnáct kilometrů jižně od Sarandy, kousek za Ksamilem, leží na kopci nad Vivarským průlivem Butrint. Byla to řecká polis chaonského kmene, později součást Épeiru, římská kolonie a raně křesťanské biskupství. Upadat začalo v pozdní antice a ve středověku bylo opuštěno poté, co velké zemětřesení většinu města zatopilo.

Dnes je to archeologická lokalita na seznamu UNESCO a součást národního parku Butrint, do kterého patří i celý Ksamil. K areálu patří i pevnost Aliho Paši u průlivu.

Berat a Gjirokastra jsou obě v UNESCO

Gjirokastra byla zapsána na seznam UNESCO v roce 2005, Berat se k zápisu připojil v roce 2008. Chráněná jsou obě historická jádra jako vzácné příklady architektury osmanského období.

Berat se přezdívá město tisíce oken podle domů naskládaných ve svahu nad řekou Osum. Nad ním stojí citadela ve výšce 214 metrů, převážně ze třináctého století, a uvnitř jsou vedle sebe byzantské pravoslavné kostely i osmanské mešity. V muzeu jsou ikony malíře Onufriho, který se školil v Benátkách a v šestnáctém století tu založil malířskou školu.

Gjirokastra leží ve třech stech metrech mezi pohořím Gjerë a řekou Drino a nad ní se tyčí pevnost ve výšce 336 metrů. Je v ní vojenské muzeum a jeviště Národního folklorního festivalu, který se koná jednou za pět let.

Nepočítejte s tím, že obě města stihnete za den: dělí je 150 kilometrů a skoro tři hodiny jízdy.

Ohridské jezero a nejstarší osada Evropy

Ohridské jezero patří k nejstarším a nejhlubším na světě. Má plochu 358 kilometrů čtverečních, maximální hloubku 288 metrů a průhlednost až dvaadvacet metrů. Žije v něm přes dvě stě endemických druhů. Albánská strana je na seznamu UNESCO od roku 2019.

Na poloostrůvku v jezeře leží vesnice Lin, kde archeologové našli stopy osídlení staré zhruba 8 500 let. Je to nejstarší kůlová osada v Evropě: lidé tu stavěli obydlí na kůlech nad vodou dřív než kdekoli jinde na kontinentu. Na kopci nad vesnicí jsou navíc mozaiky raně křesťanské baziliky.

Hrad v Krujë odolal třem obléháním

Dvacet kilometrů severně od Tirany, a přitom jen 19,6 kilometru od letiště, stojí hrad v Krujë. V roce 1443 ho dobyl zpět Skanderbeg a s posádkou, která obvykle nepřesahovala dva až tři tisíce mužů, ho ubránil proti třem osmanským obléháním v letech 1450, 1466 a 1467. Osmanům padl až při čtvrtém obléhání v roce 1478, deset let po Skanderbegově smrti.

Uvnitř je dnes Skanderbegovo národní muzeum, bektašijské teqe Dollma, etnografické muzeum a hamam. Díky blízkosti letiště se hrad dá stihnout i v den příletu.

Rozafa a Skadarské jezero

Nad Shkodrou se zvedá skalnatý kopec sto třicet metrů nad mořem a na něm hrad Rozafa, obklopený řekami Buna a Drin. Nejstarší hradby jsou ze čtvrtého až třetího století před naším letopočtem a tvořily citadelu ilyrského města Skodra, hlavního města ilyrského království. Zdivo, které dnes vidíte, je ale většinou benátské.

Vedle města leží Skadarské jezero, největší jezero jižní Evropy, jehož plocha sezónně kolísá mezi 370 a 530 kilometry čtverečními.

Amfiteátr v Durrësu a Apollonia

V centru Durrësu, druhého největšího města země, stojí římský amfiteátr, jehož stavba začala za císaře Traiana ve druhém století. Je to největší římský amfiteátr, jaký kdy na Balkánském poloostrově postavili, s kapacitou dvaceti tisíc diváků. Dvakrát ho poničilo zemětřesení a objeven byl až koncem roku 1966.

Severně od Vlory, na pravém břehu Vjosy, leží Apollonia, kterou kolem roku 600 před naším letopočtem založili řečtí kolonisté z Korintu na pozvání místních Ilyrů. Byla to nejvýznamnější z antických Apollonií.

Theth, Valbona a plavba po jezeře Koman

Sever země je jiná Albánie. Albánské Alpy, místně Prokleté hory, zabírají 2 240 kilometrů čtverečních a vrcholí horou Maja Jezercë ve výšce 2 694 metrů, což je nejvyšší bod celých Dinárských Alp. Od roku 2022 je území národním parkem o rozloze 8 844 hektarů, největším v zemi.

Dva zážitky sem patří především. Plavba po jezeře Koman, přehradní nádrži na Drinu z let 1979 až 1988, která je jen čtyři sta metrů široká a v nejužším místě prochází soutěskou mezi svislými stěnami. A přechod z Valbony do Thethu přes průsmyk, nejznámější albánský trek.

Obojí není turistická atrakce, ale nutnost: po silnici je to mezi Komanem a Bajram Curri 257 kilometrů a mezi Thethem a Valbonou přes 340 kilometrů.

Vjosa a průsmyk Llogara

Vjosa je jedna z posledních velkých neregulovaných řek Evropy. Měří 272 kilometrů, z toho 192 v Albánii, a nikde ji nepřehradili. Albánie ji 15. března 2023 vyhlásila prvním národním parkem divoké řeky v Evropě a UNESCO ji v roce 2025 zapsalo jako biosférickou rezervaci. Žije v ní přes 1 100 druhů včetně kriticky ohroženého rysa balkánského.

Průsmyk Llogara je brána na jižní riviéru. Spojuje údolí Dukat na severu s Himarou na jihu, leží v národním parku vyhlášeném už v roce 1966 a silnice odsud klesá serpentinami přímo k Jónskému moři.

Modré oko a kaňon Gjipe

Modré oko (Syri i Kaltër) je krasový pramen u vesnice Muzinë, kde je voda tak čistá, že je vidět z hloubky přes padesát metrů. Potápěči do padesáti metrů sestoupili, ale skutečná hloubka krasové jámy je dodnes neznámá.

Mezi Dhërmi a vesnicí Vuno se do moře zařezává kaňon Gjipe, osm set metrů dlouhý a deset až dvacet metrů široký, vymletý potokem ve vápenci.

Bunkry, kterých je přes tři čtvrtě milionu

A pak je tu věc, kterou uvidíte, ať jedete kamkoli. Za vlády Envera Hodži od šedesátých do osmdesátých let vzniklo v Albánii přes 750 000 betonových bunkrů, průměrně 5,7 na kilometr čtvereční. Stojí v horských průsmycích i v ulicích měst a nikdy nebyly použity k tomu, k čemu byly postavené. Jejich stavba přitom odčerpala prostředky, které zemi chyběly na bydlení a na silnice.