K severnímu bulharskému pobřeží patří i skalní klášter a římské termy

Skalní klášter Aladža je tři kilometry od Zlatých písků

Nejbližší cíl je zároveň nejpřekvapivější. Tři kilometry západně od letoviska a sedmnáct kilometrů severně od centra Varny stojí Aladža, středověký klášter Svaté Trojice vytesaný do svislé krasové stěny vysoké pětadvacet metrů na horním okraji plošiny nad pobřežím. Cely jsou v několika úrovních nad sebou, takže se po komplexu stoupá, ne prochází.

Mnišská komunita tu žila od dvanáctého století, v době druhé bulharské říše. Část odborných odhadů počítá s tím, že se tu žilo až do začátku osmnáctého století. Nedaleko jsou zbytky ještě starší jeskynní komunity, kterou nálezy skleněných střepů posouvají až do čtvrtého století, a dvě malé katakomby.

Jméno je turecké a znamená strakatý, protože stěny kdysi pokrývaly barevné malby. Ty jsou dnes téměř zničené, takže kdo jede za freskami, bude zklamaný. Kdo jede za tím, jak takové místo vypadá zasazené do skály, zklamaný nebude. V letní sezoně se tu hrají světelné show.

Park nad letoviskem měří devět kilometrů na délku

Hotelová zástavba Zlatých písků má ze západu souvislý les, který je chráněný od roku 1943, tehdy ještě jako státní les Hačuka. Dnes je to přírodní park o rozloze 13,2 kilometru čtverečního, dlouhý 9,2 kilometru a v průměru 1,2 kilometru široký, tedy úzký pás kopírující pobřeží.

Na téhle ploše roste čtyři sta druhů rostlin a žije v ní dvacet pět druhů savců a sedmdesát osm druhů ptáků. Pro dovolenou to znamená jednu praktickou věc: stín a les máte k dispozici bez přejezdu, přímo za hotely. Hned vedle parku stojí v chráněném lesním území i Aladža.

Ve Varně se dochovaly čtvrté největší římské termy v Evropě

Na místě Varny stálo antické město Odessos a jeho termy jsou největší dochované římské lázně v Bulharsku. Termy pocházejí z konce druhého století našeho letopočtu, zabírají kolem sedmi tisíc metrů čtverečních a jejich klenby sahaly do výšky dvaceti až dvaadvaceti metrů. Podle rozlohy jsou to čtvrté největší dochované římské termy v Evropě a největší na celém Balkáně.

Město k tomu přidává věci, které ostatní základny v oblasti nemají. Při sčítání v roce 2011 mělo 334 870 obyvatel, je to třetí největší bulharské město, hlavní přístav země a jediný bulharský přístav, kam připlouvají výletní lodě. V aglomeraci jsou termální prameny o teplotě pětatřicet až pětapadesát stupňů.

Palác rumunské královny Marie má minaret vedle kaple

Balčik leží dvaačtyřicet kilometrů severovýchodně od Varny na terasách bílých útesů ve výšce sto devadesáti tří metrů. Jeho hlavní cíl je rezidence rumunské královny Marie. Stavět se začalo kolem roku 1924, hlavní práce proběhly od roku 1926 a oficiálně se dokončilo v roce 1937. Architekti byli Italové a výsledek míchá balkánské motivy s osmanskými: u hlavní budovy stojí minaret a hned vedle křesťanská kaple.

Botanická zahrada vznikla až potom, v roce 1940, na místě bývalého palácového parku, poté co se po craiovské smlouvě změnila hranice a Balčik se vrátil Bulharsku. Na pětašedesáti tisících metrech čtverečních je dnes dvě tisícovky druhů rostlin z pětaosmdesáti rodin a dvou set rodů. Nejznámější část je venkovní sbírka kaktusů na tisíci metrech čtverečních, která se označuje za druhou svého druhu v Evropě po monacké.

Na Kaliakře padají útesy sedmdesát metrů do moře

Nejvzdálenější cíl je mys šedesát kilometrů severovýchodně od Varny a dvanáct kilometrů východně od Kavarny, tedy už za Balčikem. Je to přírodní rezervace a jeho podoba je jednoznačná: dlouhý úzký jazyk země a kolem něj svislé útesy padající sedmdesát metrů do vody.

Na mysu zbyly hradby, vodovod, lázně a sídlo despoty Dobrotici, protože tady byla metropole Dobrudžského despotátu. Pevnost měla nejlepší časy ve druhé polovině čtrnáctého století, osídlení je ale starší a sahá do čtvrtého století před naším letopočtem. U vstupu stojí obelisk nazvaný Brána čtyřiceti dívek, podle legendy o dívkách, které si svázaly vlasy a skočily do moře, aby je nedostali Osmané.

Druhý důvod, proč sem jezdit, je ornitologický. Mys leží na Via Pontica, jedné z hlavních ptačích tahových cest z Afriky do východní a severní Evropy, takže na jaře a na podzim se tu objevují vzácné druhy. Z útesů se dají vidět delfíni a kormoráni.

Žádný z pěti cílů nepotřebuje teplé moře

Tahle oblast se obvykle vybírá podle vody, ale ani jeden z pěti cílů na teplotě hladiny nezávisí. Prakticky to znamená dvě věci. Za prvé se dají použít v červnu a v září stejně dobře jako v srpnu, takže nejsou konkurencí pláže, ale náplní dnů, kdy je vítr nebo prší. Za druhé dávají oblasti smysl i mimo koupací sezonu, jen je potřeba mít kde spát: Zlaté písky, Albena a Kranevo od října do května zavírají, kdežto Varna funguje celoročně jako město.

Rozvržení je přitom pohodlné. Ze Zlatých písků se do centra Varny jede 17,8 kilometru a sedmadvacet minut a zajedou tam i běžné linky varenské městské dopravy, autobusy devět, osmdesát devět a sto devět k nádraží a linka čtyři sta devět na letiště přes centrum. Z Varny do Balčiku je to pětačtyřicet kilometrů a čtyřiačtyřicet minut, z Albeny do Balčiku jen 13,9 kilometru a dvacet minut.

Jedinou skutečnou celodenní položkou je Kaliakra. Od Varny je to šedesát kilometrů jedním směrem a nejblíž je z Balčiku, takže se párovat s palácem a botanickou zahradou vyplatí víc než kombinovat ji se Zlatými písky.