Sedmdesát procent korsického pobřeží tvoří skály, ne písek

Korsika má zhruba tisíc kilometrů pobřeží, ale sedmdesát jedna procent z toho jsou skály. Písečné pláže, kvůli kterým se sem jezdí, jsou soustředěné do dvou koutů ostrova: na jihovýchod mezi Porto-Vecchio a Bonifacio a na sever do pouště Agriates. Mezi nimi je to autem několik hodin, takže volba pláže tady vlastně znamená volbu základny.

Palombaggia a Santa Giulia u Porto-Vecchia

Základnou je Porto-Vecchio. Tři kilometry jihovýchodně od města leží Palombaggia, písečná pláž lemovaná korsickými borovicemi, která je z celého ostrova nejfotografovanější. Zhruba deset kilometrů od města a osmnáct minut jízdy je Santa Giulia v uzavřené zátoce.

Dál na jih pokračuje pobřeží k Bonifaciu. Rondinara leží zhruba na půli cesty mezi oběma městy, z Bonifacia je to jednadvacet kilometrů a půl hodiny jízdy. Nejblíž Bonifaciu je Petit Sperone, necelých osm kilometrů a šestnáct minut, a je písečná.

Praktická poznámka k téhle části ostrova: silnice k plážím jsou úzké a v červenci a srpnu se u nich parkuje těžko. Nejbližší letiště je Figari, čtyřiadvacet kilometrů od Porto-Vecchia, takže kdo jede hlavně kvůli plážím, přiletí sem a nikam dál nejezdí. Kdo připlouvá trajektem, dostane se sem nejčastěji přes Bastii, odkud je to do Porto-Vecchia sto čtyřiačtyřicet kilometrů a dvě a půl hodiny jízdy. Přímé linky do Porto-Vecchia sice existují, ale plují dlouho: z Nice jedenáct a půl hodiny, z Toulonu třináct a z Marseille čtrnáct.

K Saleccii v Agriates nevede asfaltová cesta

Druhý písečný kout je poušť Agriates mezi Balagne a Nebbiem. Není to poušť v pravém smyslu, jméno je z latinského ager, tedy zemědělská půda. Území má zhruba patnáct tisíc hektarů a sedmatřicet kilometrů pobřeží a od roku 1979 ho spravuje francouzský Conservatoire du littoral, který tu vlastní kolem pěti a půl tisíce hektarů.

Leží tu Saleccia, největší zdejší pláž s písečnými dunami, a hned vedle Lotu. A tady je ta věc, kterou většina lidí zjistí až na místě: k Saleccii se nedá dojet po asfaltu. Jsou tři možnosti. Terénní pista z U Salone v Castě měří dvanáct kilometrů a po vydatných deštích bývá poškozená, takže není pro běžné auto. Druhá možnost je loď ze Saint-Florent. Třetí je pobřežní stezka celníků, jejíž projití v celé délce zabere dva až tři dny.

Na západním okraji Agriates leží Ostriconi, kam je to z Calvi osmatřicet kilometrů a pětačtyřicet minut. Do L'Île-Rousse, kam připlouvají trajekty z Nice, Toulonu, Livorna a Savony, je to z Calvi čtyřiadvacet kilometrů, takže se sever ostrova dá zvládnout i bez přejezdu přes celou Korsiku.

Co znamená skalnaté pobřeží v praxi

U ostatních míst na ostrově je to jiné. Calvi má pláž hned u města, Bastia je přístavní město sevřené mezi mořem a horou a pláže tu nejsou hlavní téma, Ajaccio leží v širokém zálivu a Corte je ve vnitrozemí, sto dvacet kilometrů od nejbližší jižní pláže. Kdo si tedy vybere základnu podle měst a památek, nemá pláž na dosah, a naopak.

Konkrétní povrch pláží u Calvi a Ajaccia zatím ověřený nemáme, takže o něm raději nepíšeme, než abychom hádali.

Za zmínku stojí, že velká část korsického pobřeží je chráněná. Zhruba čtyřicet procent ostrova spadá pod nějaký režim ochrany a rezervace zabírají kolem tří a půl tisíce kilometrů čtverečních. Přírodní rezervace Scandola na západním pobřeží vznikla v roce 1975, má devatenáct kilometrů čtverečních, z toho polovinu na moři, a od roku 1983 je součástí památky UNESCO spolu se zálivem Porto a útesy Calanche di Piana. Ke koupání to není, jezdí se sem lodí na okružní plavbu.

Na Korsice se nedá mít všechno v jednom týdnu

Nejdůležitější je smířit se s tím, že se na Korsice nedá mít všechno v jednom týdnu. Přejezd z Porto-Vecchia do Calvi trvá přes tři hodiny, z Bastie do Porto-Vecchia dvě a půl. Kdo jede hlavně na pláže, vybere si jihovýchod a přiletí do Figari nebo připluje do Bastie a jednou přejede. Kdo chce vidět ostrov, musí počítat s tím, že u moře stráví jen část dnů.

Sezóna je od června do září. Mimo ni se ve většině letovisek zavírá a část trajektových linek nejezdí, takže zářijová dovolená u moře ještě funguje, listopadová už ne. Celoročně žijí jen Ajaccio, Bastia a Corte, tedy města, která nejsou letovisky, a ta zároveň nejsou tím, kvůli čemu se na pláže jezdí.