Ke dvěma ze tří částí památky na západě Korsiky vede jen loď

Západní pobřeží Korsiky je ta část ostrova, kterou většina návštěvníků vidí jen z okna auta při přejezdu mezi Ajacciem a Calvi. Přitom je tu jediná korsická položka na seznamu světového dědictví UNESCO: „Záliv Porto: Calanche di Piana, záliv Girolata, rezervace Scandola", zapsaná v roce 1983.

Skládá se ze tří částí, které spolu sousedí, ale dostanete se k nim úplně jinak.

Ke Calanche de Piana vede silnice

Calanche de Piana jsou skalní útvary z červené žuly, které se zvedají přímo z moře. Silnice je objíždí v serpentinách vysoko nad hladinou a je to jediná ze tří částí památky, kterou uvidíte z auta.

Výchozím bodem je vesnice Piana, která leží v průměrné nadmořské výšce 450 metrů a je členem sdružení nejkrásnějších vesnic Francie. Má ale jen 452 obyvatel, takže služeb i ubytování je tu velmi málo.

Silnice mezi skalami je úzká, v sezóně se na ní stojí a míjení autobusů je nepříjemné. Jeďte brzy ráno nebo pozdě odpoledne; přes den je tu plno a odstavných míst málo.

Do Scandoly se dostanete jen lodí

Přírodní rezervace Scandola vznikla v roce 1975, má 19,19 kilometru čtverečního, z toho 9,19 na souši a 10 na moři, a od roku 1983 je součástí památky UNESCO. Po zemi se do ní nedá dostat vůbec.

Lodě vyplouvají z Porta, což je přímořská osada obce Ota na severním okraji zálivu. Stejnou cestou se jede i do zálivu Girolata, který je také prakticky bez silničního přístupu. Ceny a jízdní řády se mění po sezónách a je nutné je ověřit před cestou, ne až na místě.

Porto jako základna

Porto je marina v ústí stejnojmenné říčky. Obec Ota, ke které patří, má 470 obyvatel a její území sahá od hladiny moře do 1 326 metrů. Nad marinou stojí na červené skále janovská věž z roku 1549, která je čtvercová, což je na Korsice vzácnost; od roku 1946 je chráněnou památkou a je v ní stálá výstava o opevnění korsických břehů.

Vzdálenosti odsud vypadají na mapě lépe, než jaké jsou ve skutečnosti: do Piany 12,8 kilometru a šestnáct minut, do Calvi 76 kilometrů a hodina dvacet pět, do Ajaccia 80 kilometrů a hodina a půl, do Corte 85 kilometrů a hodina a půl. Průměrná rychlost na západním pobřeží je nízká a v sezóně ještě klesá.

Balagne a poušť Agriates na severu

Severně od zálivu Porto pokračuje pobřeží do Balagne. Centrem je Calvi s janovskou citadelou, jejíž opevněné jádro vzniklo v roce 1278, a kousek od něj leží L'Île-Rousse, přístav, který v roce 1758 založil Pasquale Paoli, aby měla nezávislá Korsika kotviště nezávislé na Janovanech.

Ještě dál na východ začíná poušť Agriates, území o rozloze zhruba 15 tisíc hektarů s 37 kilometry pobřeží, kde leží nejfotografovanější korsické pláže Saleccia a Loto. Po asfaltu se k nim nedostanete: zbývá dvanáctikilometrová terénní pista z Casty, pěší stezka celníků, jejíž projití v celé délce zabere dva až tři dny, nebo loď ze Saint-Florent. Právě proto je Saint-Florent pro řadu lidí lepší základna než Calvi.

Rozumné minimum jsou dvě noci v Portu

Západní pobřeží se nedá projet za odpoledne. Samotná plavba do Scandoly zabere půlden a přejezd z Porta do Calvi další. Rozumné minimum jsou dvě noci v Portu nebo v Pianě, pokud chcete stihnout loď i skály, a další dvě na severu, pokud chcete i Agriates.

Mimo hlavní sezónu se tady zavírá, a to důkladněji než na jihu ostrova. Od listopadu do března nemá cenu na západní pobřeží jezdit vůbec.

Jak se sem dostat z pevniny

Nejbližší přístav se západním pobřežím je L'Île-Rousse, kam se pluje z Livorna zhruba pět hodin, z Nice také pět, ze Savony šest a z Toulonu šest a tři čtvrtě. Z Česka vychází nejkratší kombinace přes italské přístavy, protože do Livorna je to z Prahy 1 123 kilometrů a zhruba jedenáct a tři čtvrtě hodiny čisté jízdy. Druhá možnost je přiletět do Calvi, které má vlastní letiště.