Západ Rhodosu patří prknům, východ dětem

Pláže na Rhodosu se dělí podle toho, na které straně ostrova leží, a rozdíl je větší, než by mapa napovídala. Kdo si vybere špatnou stranu, stráví dovolenou ve větru, nebo naopak přijde o vlny, kvůli kterým jel.

Západ od Ixie po Ialyssos patří větru

Západní pobřeží od hlavního města přes Ixii k Ialyssu je otevřené severozápadnímu větru. Pláže jsou oblázkové, voda chladnější a čeřina skoro pořád. Pro windsurfing a kiteboarding je to nejlepší část ostrova a soustředí se sem lidé, kteří jezdí kvůli vodním sportům.

Pro rodinu s malými dětmi je to naopak nejhorší volba, protože vstup do vody je přes oblázky a vlny neustávají ani odpoledne. Jediná výhoda polohy je blízkost: z Ialyssu je to na letiště devět minut a do starého města něco přes deset.

Východ leží ve větrném stínu

Východní pobřeží leží ve větrném stínu a moře tu bývá klidnější. Nejdelší pláž ostrova je ve Faliraki: zhruba pět kilometrů písku s ležáky, vodními sporty a zázemím, na jejímž jižním konci navazuje oficiální nudistická pláž Mandomata.

Kousek na sever od Faliraki se otevírá skalnatá zátoka Anthony Quinn Bay, pojmenovaná po herci, který v okolí natáčel. Není to pláž na celý den s dětmi, je to místo na šnorchlování mezi skalami. Ještě severněji leží Kallithea, bývalý lázeňský areál z italského období s upravenými zátokami.

Jižně od Faliraki pokračuje pobřeží k Tsambice, dlouhé písečné pláži pod skalnatým výběžkem, a dál ke Kolymbii, kde je pláž oblázková, ale chráněná. Kolem Lindosu se pobřeží mění na střídání zátok: hlavní lindoská pláž, zátoka svatého Pavla za skalním výběžkem a o šest kilometrů dál drobné zátoky u Pefkosu, kde borový les sahá skoro k moři.

Na jihovýchodě u Kiotari je pobřeží zase otevřené a dlouhé, se zástavbou hotelů podél něj. Je to nejklidnější část hotelového pásu a zároveň nejdál od hlavního města.

Na Prasonisi se stýkají dvě moře

Nejzvláštnější pláž ostrova je na jižním cípu. Prasonisi je písečná šíje, která spojuje ostrůvek s pevninou a odděluje Egejské moře od Libyjského. Na jedné straně jsou vlny a kitesurfaři, na druhé klidná voda. V pozdním létě šíje někdy zůstává suchá, jindy ji moře přeplaví.

Z hlavního města je to 91,6 km a zhruba sto patnáct minut jízdy, takže sem nejezděte na odpoledne. Nejblíž to má Kiotari, odkud je to zhruba polovina cesty.

Velké pláže mají servis, malé zátoky ne

Velké pláže na východním pobřeží mají ležáky, slunečníky a stánky a v hlavní sezóně na nich funguje i půjčovna vodních sportů. U menších zátok, jako je Anthony Quinn Bay nebo zátoka svatého Pavla u Lindosu, je zázemí omezené a místa málo, takže se vyplatí přijet dopoledne. Přírodních pláží bez jakéhokoli servisu je na Rhodosu nejvíc na jihu a na západě, kde chybí i stín.

Stín je vůbec věc, na kterou se na řeckých plážích zapomíná. Borovice sahají skoro k vodě jen v okolí Pefkosu, jinde se počítá se slunečníkem.

Jak si vybrat podle sebe

Malé děti a nechuť k vlnám znamenají východní pobřeží, ideálně Kolymbii nebo úseky u Faliraki. Kdo chce mít po ruce zázemí, restaurace a atrakce, bydlí ve Faliraki. Kdo chce pláž a zároveň památku na dohled, volí Lindos nebo Pefkos. Kdo jede kvůli prknu, bydlí na západě v Ialyssu, a kdo chce hlavně klid u vlastního hotelu, míří do Kiotari.

Hlavní město je výjimka: pláže tam jsou, ale nejsou důvodem, proč se do města jezdí. Berte je jako doplněk k procházce starým městem, ne jako cíl.

Červen a září jsou na Rhodosu kompromis

Sezóna trvá zhruba od dubna do října, hlavní část od června do září. V druhé polovině července a v srpnu jsou pláže plné i tam, kde je jinak místa dost. Června a září jsou kompromis, který funguje: moře je teplé, prakticky neprší a lidí je znatelně méně.