Do Albánie s lekem v peněžence a s vlastním pojištěním

Nejčastější omyl je počítat s eurem

Nejčastější omyl je počítat s eurem. Albánie platí albánským lekem (ALL) a členem eurozóny není ani zdaleka. To je proti sousední Černé Hoře zásadní rozdíl, protože tam se eurem platí, byť jednostranně.

Lek byl zaveden v únoru 1926 jako vůbec první albánská měna. Předtím země vlastní platidlo neměla: platilo se osmanskými piastry, za rakousko-uherské okupace vnucenými korunovými bankovkami, které ale lidé odmítali, a hodně se prostě směňovalo zboží za zboží.

Praktický důsledek je jednoduchý. Před cestou počítejte se směnou nebo s výběrem na místě a nespoléhejte na to, že vám všude vezmou eura.

Albánie a Evropská unie

Země je kandidátem na členství v Evropské unii od června 2014, přihlášku podala už 28. dubna 2009. Rada Evropské unie rozhodla o zahájení přístupových jednání v březnu 2020, ale formální start se odkládal, protože byl svázaný s cestou Severní Makedonie. Jednání se nakonec oficiálně rozeběhla 19. července 2022.

V říjnu 2024 si Albánie dala za cíl být připravená na vstup do roku 2030, což premiér Edi Rama sám označil za velmi ambiciózní. Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kos v roce 2026 uvedla, že Albánie může jednání uzavřít v roce 2027 a do Unie vstoupit krátce po Černé Hoře.

Pro cestovatele to zatím znamená jednu věc: Albánie není v Unii ani v Schengenu, takže se na hranici kontroluje se vším, co k tomu patří.

Vstup a doklady

Vízová politika Albánie je nastavená obdobně jako schengenská. Občanům států, které jsou na schengenském seznamu bezvízových zemí, tedy i České republiky, dává bezvízový vstup na 90 dnů.

Návštěvníci musí mít cestovní pas platný nejméně tři měsíce. Občané některých zemí mohou vstoupit i na občanský průkaz místo pasu; jestli se to týká i vás, ověřte si to před cestou, protože se pravidla mění.

Kdo jede autem, projede navíc Srbskem a podle zvolené trasy Černou Horou nebo Kosovem, což znamená další hraniční přechody mimo Unii.

Evropský průkaz pojištěnce tu k ničemu není

Evropský průkaz zdravotního pojištění v Albánii neplatí. Země není členem Evropské unie, takže se na ni evropský systém zdravotního pojištění nevztahuje.

Komerční cestovní pojištění tedy není doporučení, ale nutnost, a to včetně krytí převozu zpět do Česka. Platí to zvlášť pro cesty do hor: Albánské Alpy jsou odlehlé, silnice jsou pomalé a nejbližší nemocnice může být hodiny daleko.

Kdo plánuje treky, rafting na Vjose nebo jiné aktivity, měl by si ověřit, jestli je jeho pojistka kryje.

Telefon, roaming a elektřina

Roaming za domácí ceny v Albánii neplatí, protože země je mimo Evropskou unii a nevztahuje se na ni pravidlo roam like at home. Před cestou si proto ověřte ceník svého operátora nebo počítejte s pořízením místní SIM.

Na to, kolik dat spotřebujete, mají vliv i drobnosti: kavárny v Albánii jsou všude a většina nabízí wi-fi. Země má vůbec nejvíc kaváren na obyvatele na světě, 654 na sto tisíc obyvatel, a v roce 2016 v tomhle předstihla Španělsko.

Tísňová čísla a časový posun

Albánie používá jednotné evropské tísňové číslo 112. Vedle něj fungují národní linky: policie 129 a 126, záchranná služba 127, hasiči 128 a námořní záchranná služba 125.

Časový posun žádný není. Albánie je ve středoevropském pásmu stejně jako Česko, takže se hodinky nepřetáčejí. Proti Řecku a Bulharsku, kam Češi jezdí k moři také, je to rozdíl, na který se vyplatí myslet při plánování ranních letů.

Turistický nápor a náboženská rozmanitost země

Albánie zažívá turistický rozmach: v roce 2024 ji navštívilo přes jedenáct milionů lidí, tedy skoro pětinásobek počtu obyvatel, kterých je podle sčítání z roku 2023 jen 2 402 113. Infrastruktura tomu na některých místech ještě nestačí, hlavně v Ksamilu a na střední části riviéry v hlavní sezóně.

Země je zároveň nábožensky velmi rozmanitá a přitom silně sekulární. Podle sčítání z roku 2023 se k sunnitskému islámu hlásí 45,86 procenta obyvatel, ke katolictví 8,38, k pravoslaví 7,22 a k bektašijskému řádu 4,81 procenta, přičemž velká část lidí se k víře nehlásí vůbec. Oficiální náboženství země nemá a svobodu vyznání zaručuje ústava.