Polské Krkonoše na čtyři dny: Sněžka, Wang a vodopády

Plán je stavěný pro dvojici, která chce chodit, přijede autem a nevadí jí jednou za pobyt přebalit. Právě to je tady klíčové rozhodnutí: přes hlavní hřeben polských Krkonoš nevede silnice a z Karpacze do Szklarské Poręby je to 37 kilometrů a hodina objížďky přes Jelenohorskou kotlinu. Kdo zůstane celé čtyři dny na jednom místě, projezdí polovinu pobytu.

Proto se spí dvě noci ve Szklarské Porębě a jedna v Karpaczi. Přejezd připadá na třetí den ráno a rovnou se z něj stane program, protože se po cestě dá zastavit u vodopádu Szklarki v Piechowicích.

Z Prahy je to do Szklarské Poręby 135 kilometrů a zhruba dvě hodiny čisté jízdy přes Turnov a Harrachov, takže první den zbývá dost času na odpolední program. Dálniční známku Polsko pro osobní auta nemá a na téhle trase se neplatí nic.

Tempo je aktivní. Druhý den se vystupuje na Szrenicu ve 1 362 metrech, třetí den z Karpacze na Sněžku, která měří 1 603 metrů a je nejvyšší horou Krkonoš, Sudet i Česka. Kdo nechce jít celý výstup pěšky, může použít sedačkovou lanovku na Kopę a od její horní stanice jít 2,5 kilometru, tedy zhruba padesát minut.

Nejlepší období je od června do září. Duben a listopad jsou naopak nejslabší měsíce, kdy mají lanovky revize a část podniků zavírá. Počasí na hřebeni se mění rychle, takže i v létě patří do batohu nepromokavá bunda a teplá vrstva navíc.

Poslední den je stavěný jako pojistka. Jelenia Góra leží v kotlině kolem 350 metrů a program v ní funguje za každého počasí, takže když třetí den prší a Sněžka je v mlze, dají se čtvrtý a třetí den prohodit bez ztráty. Lázeňská čtvrť Cieplice je součástí města od roku 1976 a termální prameny v ní patří k nejteplejším v Polsku.

Kdo má víc času, přidá pátý den ve Świeradowě-Zdróji v Izerských horách nebo v Kowarech s podzemní trasou po bývalých dolech. Obojí leží na opačných koncích oblasti, takže se do čtyřdenního plánu nevejde, aniž by se z něj stalo přejíždění.

Vstup do Karkonoského národního parku stojí orientačně jedenáct zlotých na den a placený je i vodopád Kamieńczyka; ceny si ověřte těsně před cestou. Park vznikl 16. ledna 1959 a vede jím 112 kilometrů pěších tras, takže se hřebenové trasy dají skládat prakticky libovolně.

Zpáteční cesta má dvě varianty a stojí za to si vybrat podle počasí. Přes Szklarskou Porębu a Jakuszyce se jede po hlavní silnici k Harrachovu, přes Kowary a Przełęcz Okraj do Malé Úpy je to kratší, ale průsmyk leží ve 1 046 metrech a při sněžení nebo mlze je to znatelně náročnější úsek.

Kolik se ujde. Druhý den je při použití lanovky na Szrenicu spíš hřebenová procházka, bez ní jde o výstup s převýšením kolem osmi set metrů. Třetí den je z horní stanice sedačky na Kopę na vrchol Sněžky 2,5 kilometru, tedy zhruba padesát minut jedním směrem; kdo jde z Karpacze celou cestu pěšky, počítá s celým dnem. Sněžka měří 1 603 metrů a je nejvyšší horou Krkonoš, Sudet i Česka.

Na hřebeni se počasí mění rychle a bývá tu podstatně chladněji a větrněji než v Jelenohorské kotlině o tisíc metrů níž. Nepromokavá bunda a teplá vrstva navíc patří do batohu i v horkém letním dni, stejně jako zásoba vody: na trasách mezi chatami se nedoplňuje.

Plán se dá bez problémů otočit a začít v Karpaczi. Rozhoduje hlavně to, odkud přijedete: od Harrachova je blíž Szklarska Poręba, od Trutnova a Malé Úpy naopak Karpacz s Kowary. Pořadí dnů zůstane stejné, jen se prohodí základny.