Lipica
Lipica je hřebčín z roku 1580 a kolébka plemene lipicán, pár kilometrů od italské hranice.
Lipica je malá osada na planině Kras ve výšce zhruba 399 m n. m., kousek od italské hranice a 15,5 km od Divači. Celá se točí kolem jediné věci: hřebčína, který tu funguje od roku 1580.
Založil ho arcivévoda Karel II. Vnitrorakouský a v roce 1581 sem přivezli 24 klisen a šest hřebců ze Španělska. Z tohoto chovu vzniklo plemeno, které se podle vesnice jmenuje lipicán. Dnes tu žije přes tři sta bílých koní na ploše přes tři sta hektarů a od roku 1996 je hřebčín veřejnou institucí Slovinské republiky. Historie nebyla klidná: za druhé světové války odsud odvezli 178 koní a po válce jich v Lipici zbylo jedenáct.
Tradice chovu lipicánů je od 1. prosince 2022 na reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, a to jako společná nominace osmi zemí, mezi nimi Rakouska, Chorvatska, Itálie i Slovenska.
Areál se dá projít s průvodcem zhruba za hodinu, nebo samostatně s aplikací. Kromě stájí se tu dá vidět oficiální trénink jezdecké školy nebo její představení, projet se kočárem a domluvit lekci drezury. Otevřeno je od 9:00 do 18:00. Přímo v areálu je hotel, golfové hřiště a muzeum Lipikum.
Kdy sem jet
Hřebčín funguje celoročně, ale tréninky a představení mají sezónní program, takže se termíny ověřují předem. Na Krasu jsou nejpříjemnější jaro a podzim; v létě je planina rozpálená a stín tu není samozřejmost.
Na co myslet
Lipica je cíl na půl dne, ne základna na týden. Ubytování je vázané na areál a jinak ve vesnici skoro nic není. Většina návštěvníků sem přijíždí z Divači, z Postojny nebo rovnou z pobřeží, do Piranu je to 41,1 km a necelá hodina. Kdo chce spojit koně s jeskyněmi, zvládne obojí v jednom dni: od Divači je to ke Škocjanským jeskyním necelých deset kilometrů a do Lipice patnáct.