Kráterová jezera na Azorech se plánují podle mraků
Sete Cidades, Lagoa do Fogo, fumaroly ve Furnas a plavby za velrybami. Výběr azorských cílů, u kterých se vyplatí počkat na počasí.
Ilustrační foto, generováno AI
Proč je tohle jiný seznam než jinde
Na Azorech nejde o to, co stihnete, ale co vám ukáže počasí. Většina zdejších cílů jsou vyhlídky do kráterů a ty jsou buď volné, nebo schované v mracích. Následující výběr je proto seřazený tak, aby se dal projet vícekrát, ne odškrtat.
V kaldeře Sete Cidades leží dvě jezera
Nejsilnější obraz celých Azor. Kaldera má průměr pět kilometrů a její stěny se zvedají až 400 metrů nad dno. Vznikla ve třech fázích erupcí a sopečná činnost tu začala před víc než 210 000 lety.
Na dně leží dvě jezera oddělená úzkým pruhem země s mostem: Lagoa Azul, Modré jezero, a Lagoa Verde, Zelené. Podle pověsti je vyplakali pastýř a princezna, kteří se museli rozejít, a voda má barvu jejich očí.
Zásadní praktická poznámka: rozdíl v odstínu je vidět shora z okraje kaldery, ne zdola od vody. Kdo sjede rovnou do vesnice, mine to hlavní. Z Ponta Delgady je to 26 kilometrů a zhruba 32 minut po serpentinách.
Lagoa do Fogo je z jezer nejdivočejší
Leží na hranici obcí Ribeira Grande a Vila Franca do Campo a je ze všech tří hlavních jezer nejméně zastavěné. Hladina je ve výšce 575 metrů, okraj kráteru zhruba 949 metrů, jezero měří 3 × 2,5 kilometru a je 30 metrů hluboké.
Vnitřní svahy mají sklon 48 stupňů, takže sestup k vodě není procházka. Masiv Água de Pau vznikl asi před 15 000 lety, kaldera se propadla před 5 000 lety a naposledy tu vybuchlo v roce 1563. Chráněné je území od roku 1974, rezervace o rozloze zhruba 2 182 hektarů vznikla v roce 1982.
Ve Furnas je sopku slyšet i cítit
Údolí ve východní části São Miguelu, kde vulkanický komplex ukazuje, že klidný neznamená vyhaslý. První známá historická erupce proběhla v roce 1440, poslední od září do listopadu 1630 a zahynulo při ní 200 lidí.
V údolí je třicet pramenů různých teplot a chemického složení, bohatých na hydrogenuhličitan sodný, bor a fluor se stopami oxidu uhličitého. Na severním břehu jezera Lagoa das Furnas, které leží ve výšce 359 metrů, jsou fumaroly a bahenní jezírka. Zem syčí, bublá a je cítit sírou.
Místní tady vaří cozido das Furnas, dušené maso se zeleninou v hrncích zakopaných do horké země. Restaurace ho podávají, ale je lepší se předem domluvit.
Velryby a delfíni
Plavby vyjíždějí z Ponta Delgady a z Vila Franca do Campo, na Faialu pak z Horty, která byla historicky zastávkou severoamerických velrybářů. Kromě velryb se dají vidět delfíni a mořské želvy.
⚠️ Konkrétní sezónu, druhy ani úspěšnost pozorování ověřené nemáme, takže berte plavbu jako věc, kterou si domluvíte na místě podle počasí.
Čaj u Ribeira Grande
Plantáž Gorreana založila v roce 1883 Ermelinda Gago da Câmara a je to nejstarší dochovaná čajová plantáž v Evropě. Ročně vyrobí 30 až 40 tun čaje. Druhá azorská plantáž Porto Formoso byla v 80. letech zavřená a znovu otevřená až v roce 2001.
Je to nenápadný, ale nečekaný cíl: řádky čajovníků na zeleném svahu nad Atlantikem nevypadají jako Evropa.
Ostrůvek u Vila Franca do Campo
Ilhéu de Vila Franca leží zhruba 1 200 metrů od pobřeží a je to zatopený sopečný kráter. Uvnitř vznikla kruhová laguna s klidnou vodou, do které se vplouvá úzkým průlivem. Od roku 1993 je to přírodní rezervace a v létě se sem jezdí plavat. Podmínky vstupu a případný denní limit je potřeba zjistit na místě.
A když zbude čas na druhý ostrov
Pico nese nejvyšší horu Portugalska, Ponta do Pico s výškou 2 351 metrů, a kolem Madaleny se táhnou vinice v obdélnících z lávového kamene, zapsané v roce 2004 na seznam UNESCO. Terceira má Angru do Heroísmo s jádrem na seznamu UNESCO od roku 1983 a pevností se čtyřmi kilometry hradeb. Faial nabízí Hortu s marinou, jejíž zdi jsou pokryté malbami posádek.