Na Djerbě žije ibádistická většina vedle staré židovské obce

Djerba je v Tunisku výjimečná náboženskou skladbou. Vedle sunnitské většiny země tu má tradici ibádismus a zároveň tu funguje jedna z nejstarších židovských komunit ve Středomoří. Na ostrově, který má 27 krát 26 kilometrů.

Ibádismus

Po arabském dobytí v roce 665 na Djerbě převládl ibádismus, směr islámu odlišný jak od sunny, tak od šíi. Ovlivnil ostrov víc, než by se čekalo: promítl se do architektury mešit, které jsou nízké, bílé a strohé, a do společenského uspořádání, ve kterém hrály roli rozptýlené usedlosti menzel místo velkých měst.

Právě tenhle sídelní vzorec je důvodem, proč je ostrov od roku 2023 na seznamu UNESCO.

Židovská obec

Ústní tradice mluví o více než 2 500 letech židovského osídlení na ostrově, počítaných od zničení Prvního chrámu v roce 586 před naším letopočtem. V roce 1940 žilo v Tunisku kolem 100 000 Židů, tedy zhruba 15 procent obyvatel; dnes na Djerbě zůstává řádově tisícovka lidí (2011 se uvádělo asi 1 000, jiné odhady kolem 1 200).

Komunita žije ve dvou historických čtvrtích: Hara Kbira (Velká čtvrť) u Houmt Souku a Hara Sghira, dnešní Erriadh, kde stojí synagoga El Ghriba.

Synagoga El Ghriba

Podle tradice byla založena po zničení chrámu, uvádí se rok 586 před naším letopočtem nebo 70 našeho letopočtu, kdy měli velekněží přinést na Djerbu dveře a kámen ze zničeného chrámu. Druhá legenda mluví o dívce zvané ghriba, tedy osamělá, která zde zemřela a byla pohřbena.

Dnešní budova pochází z konce 19. století a stojí na místě stavby ze 6. století. Každý rok se sem koná pouť 33. dne počítání omeru, tedy mezi svátky Pesach a Šavuot.

Vstup bývá zdarma, počítejte s drobným poplatkem a příspěvkem v hotovosti. Objekt je pod zvýšenou ochranou: v roce 2002 tu při bombovém útoku zahynulo 21 lidí včetně turistů a v roce 2023 si střelba vyžádala čtyři oběti. Návštěva je dnes běžná, ale s bezpečnostní kontrolou.

Oblečení, fotografování a ramadán

• Oblečení. Na pláži a v hotelu platí evropské zvyklosti, mimo areál se hodí zakrytá ramena a kolena, zvlášť ve vesnicích a u náboženských objektů.
• Fotografování. Zakázané je u vládních, vojenských a policejních objektů, na nádražích a letištích, u osob v uniformě a u židovských objektů. U místních lidí se ptejte předem.
• Ramadán. Termín se každý rok posouvá. Během něj bývá zkrácená pracovní doba, část restaurací mimo hotely má zavřeno a podle doporučení MZV není vhodné na veřejnosti jíst a pít.
• Pátek je den hlavní modlitby, na některých místech se tomu <p>přizpůsobuje provoz. Trh v Midounu bývá naopak v pátek dopoledne.</p>

Hara Kbira a Hara Sghira

Židovská obec na ostrově žila tradičně ve dvou čtvrtích. Hara Kbira, tedy Velká čtvrť, leží u Houmt Souku a je dodnes obývaná. Hara Sghira, Malá čtvrť, se dnes jmenuje Erriadh a stojí v ní synagoga El Ghriba spolu s murály projektu Djerbahood.

Přejmenování vesnice na Erriadh je poměrně nová věc, takže se v mapách a starších průvodcích potkáte s oběma názvy. Míří na stejné místo, 6,4 kilometru jižně od Houmt Souku.

Židovská komunita v Tunisku dosáhla vrcholu v roce 1940, kdy měla kolem 100 000 lidí. Dnešní počty na Djerbě se odhadují v řádu tisícovky, přesná čísla se u jednotlivých zdrojů liší.

Proč se Djerbě říká tolerantní ostrov

Soužití muslimské většiny s židovskou obcí a ibádistickou tradicí trvá staletí a promítlo se i do zápisu UNESCO, který oceňuje způsob osídlení ostrova jako celek. Pro návštěvníka to znamená, že během jednoho dopoledne uvidí mešitu s bílou kupolí, synagogu a hrnčířskou dílnu, a všechno to bude patřit ke stejnému místu.

Podrobněji o náboženské skladbě ostrova píše Djerba.cz.