Roklinami Slovenského ráje se s dětmi jde jen jedním směrem

Slovenský ráj je jediné slovenské pohoří, kde turistika znamená stoupání korytem potoka po kovových žebřících a stupačkách. Právě proto je plánování s dětmi jiné než jinde: nejde jen o délku trasy, ale o to, že z rokliny se nedá otočit a jít zpátky.

Jednosměrný provoz je hlavní pravidlo

Roklinami se z bezpečnostních důvodů smí jen zdola nahoru, proti proudu potoka. Na úzkých žebřících se dvě skupiny nemohou míjet, takže se zpátky schází jinou trasou po hřebeni nebo lesní cestou. Každá roklina proto znamená okruh, ne cestu tam a zpět, a jeho druhá polovina bývá delší než ta první. S dětmi je potřeba počítat s celým okruhem, ne jen se soutěskou.

Jediná výjimka je Prielom Hornádu. Je zhruba deset kilometrů dlouhý, vede vodorovně nad korytem řeky po stupačkách a žebřících a jako jediný je průchodný obousměrně. To z něj dělá nejrozumnější volbu pro rodiny a pro krátký den: dá se jít hodinu a otočit se.

Suchá Belá je nejnavštěvovanější, ne nejsnazší

Nejnavštěvovanější roklinou je Suchá Belá, do které se vstupuje z Podlesku u Hrabušic. Je zhruba čtyři kilometry dlouhá a jsou v ní vodopády Okienkový a Korytový. Průchod je povolený jen proti proudu nahoru. V červenci a srpnu se u vstupu tvoří fronty, takže má smysl vyrazit brzy ráno.

Dál jsou přístupné mimo jiné Piecky, Veľký Sokol, Sokolia dolina a Kláštorská roklina. Jejich přesné parametry z oficiálních zdrojů nemáme, takže je uvádíme jen jmenovitě; před cestou si je ověřte na místě u správy parku.

Vstupné a co je v něm

Vstup do roklin je zpoplatněný. Poplatek pokrývá údržbu technických zpřístupňovacích zařízení na exponovaných úsecích, tedy těch žebříků a stupaček, po kterých se stoupá, a od 1. dubna 2024 v sobě nese i úrazové pojištění a pojištění zásahu Horské záchranné služby.

V sezóně 2026 stojí den v roklinách tři eura pro dospělého ve věku patnáct až pětašedesát let, dvě eura pro dítě od šesti do patnácti let a pro seniory nad pětašedesát; děti do šesti let mají vstup zdarma. Do Suché Belé je to čtyři eura a tři eura. Vstupné se vybírá od července do září denně, v dubnu, květnu a říjnu jen o víkendech.

Co si vzít a kdy nejít

Rokliny nejsou náročné technicky, ale jsou mokré. Voda teče přímo přes trasu a žebříky bývají kluzké, takže základ jsou pevné boty s podrážkou, která drží. Správa parku dál doporučuje pláštěnku, čelovku, mapu a lékárničku. Po vydatném dešti se rokliny zavírají, i když sezóna běží. Psi smí do parku jen na vodítku a s náhubkem.

V zimě se rokliny úředně nezavírají, ale namrzají a průchod znamená mačky a cepín. Ľadolezectvo je povolené jen od 1. prosince do 15. března a jen ve vyhrazených roklinách.

Lanovka na Geravy jako alternativa k žebříkům

Kdo chce výhledy bez žebříků, jede na jižní stranu do Dedinek. Jezdí odtud jediná jednosedačková lanovka na Slovensku, znovu spuštěná v roce 2023 po dvanácti letech odstávky. Trať měří necelé dva kilometry, jízda trvá zhruba dvacet minut a vyveze vás z 808 na 1 020 metrů na planinu Geravy. Dospělý zaplatí sedmnáct eur za zpáteční jízdenku, děti a senioři dvanáct. V létě lanovka jezdí od devíti do pěti.

Program na den, kdy se do roklin nedá

Když prší nebo jsou rokliny zavřené, zachraňuje oblast Spiš. Ze Spišské Nové Vsi je to čtrnáct minut do Levoče, jejíž historické centrum je od roku 2009 na seznamu UNESCO a v jejímž kostele svatého Jakuba stojí s 18,6 metru nejvyšší dřevěný gotický oltář na světě. Dalších osmnáct minut dál leží Spišské Podhradie pod Spišským hradem, který zabírá 41 426 metrů čtverečních a je na seznamu UNESCO od roku 1993. Obojí funguje celoročně, jen hrad je zřícenina bez střechy, takže i tam rozhoduje počasí. Klidnější variantou je jižní strana kolem Mlynek s lesními cestami mimo soutěsky.

Kolik toho zvládnete za den

Vstupné se platí za den a platí do všech roklin, takže se vyplatí naplánovat na jeden den delší okruh přes dvě soutěsky místo dvou krátkých návštěv ve dvou dnech. Zásadní je ale vědět, kde okruh končí: protože se roklinami smí jen nahoru, většina tras vyústí jinde, než začala, a k autu se vracíte po hřebeni nebo lesní cestou.

Druhá věc, která rodinám nejčastěji naruší plán, je vzdálenost mezi oběma stranami parku. Ze severního Podlesku na jižní Dedinky se autem jede třiatřicet kilometrů a čtyřiačtyřicet minut, přestože vzdušnou čarou je to zlomek. Kdo chce projít roklinu ze severu a spát na jihu, musí s tím počítat.

Jak se sem dostat a s čím to spojit

Nejbližší velké město je Spišská Nová Ves se stanicí na hlavní trati Žilina, Košice, kam jedou přímé spoje z Česka; do Čingova je to odtud sedm kilometrů. Autem je to do Hrabušic z Prahy 564 kilometrů a zhruba šest hodin čtyřicet minut, z Brna 361 kilometrů a zhruba čtyři hodiny čtyřicet minut.

Z Popradu je to na Podlesok jednadvacet minut, takže se rokliny dají zvládnout jako celodenní výlet z tatranské základny. Pro rodiny, které váhají mezi Tatrami a Slovenským rájem, je tohle nejjednodušší odpověď: dá se mít obojí.