U splavu Dunajce je půlka plánu návrat z Lesnice

Splav Dunajce je jediná atrakce na Slovensku, u které se turista nepohybuje po svých ani lanovkou, ale vsedě na dřevěné plti uprostřed kaňonu, po jehož druhé straně už je Polsko. Je to zároveň nejsilnější důvod, proč se do Pienin jezdí, a téma, u kterého lidé nejčastěji řeší dvě věci: kolik to stojí a jak se dostanou zpátky k autu.

Trasa a jak plavba vypadá

Klasická trasa vede z Červeného Kláštora do Lesnice, měří zhruba devět kilometrů a trvá kolem hodiny a půl podle stavu vody. Vede Prielomem Dunajca, tedy kaňonem, který si řeka prořezala vápencovým hřbetem Pienin; je to přírodní rezervace o rozloze 360 hektarů. Nad kaňonem se na polské straně zvedají Trzy Korony s 982 metry, na slovenské je nejvyšší Holica s 828 metry.

Plť je dřevěné plavidlo složené z několika spojených člunů a vedou ji pltníci v goralském kroji. Není to divoká voda: plavba je klidná a jde o výhledy a vyprávění, ne o adrenalin. Kdo chce rychlejší tempo, může stejnou trasu splout na raftu, který nabízejí titíž provozovatelé.

Orientačně čtrnáct až osmnáct eur a sezóna do října

Ceny se liší podle provozovatele a podle toho, jestli jedete na plti, nebo na raftu. Sekundární zdroje uvádějí pro sezónu 2026 rozpětí zhruba od čtrnácti do osmnácti eur na osobu. Oficiálně potvrzený ceník nemáme, proto berte údaj jako orientační a ověřte si ho u konkrétního provozovatele před cestou.

Podobně je to se sezónou. Jeden provozovatel uvádí provoz zhruba od poloviny dubna do konce října, druhý od začátku května do poloviny října. Mimo tyto termíny se nesplouvá vůbec, takže datum dovolené je v Pieninách potřeba přizpůsobit vodě, ne počasí.

Návrat z Lesnice je půlka plánu

Tohle je věc, kterou většina lidí podcení. Plť končí v Lesnici, ne tam, kde jste nechali auto, a Prielomem Dunajca nevede žádná silnice. Existují tři možnosti.

První je pěšky po Pieninské cestě, která vede podél řeky po slovenském břehu. Je to zhruba devět kilometrů a kolem devadesáti minut chůze, prakticky po rovině a s výhledy do kaňonu. Druhá možnost je stejná trasa na kole, protože Pieninská cesta je zároveň cyklotrasa. Třetí je svoz, který provozovatelé nabízejí; podrobnosti je potřeba domluvit dopředu.

Autem je to z Lesnice do Červeného Kláštora dvacet minut a čtrnáct kilometrů, protože silnice musí celý kaňon objet. Kombinace „jeden řidič popojede autem, zbytek splouvá" proto funguje hůř, než se zdá.

Pieninská cesta stojí za samostatnou zmínku

Cesta vznikla v letech 1870 až 1885 a spojovala Červený Kláštor s polskou Szczawnicí. Dnes po ní vede naučný chodník s deseti zastaveními a cyklotrasa. Pro rodiny to bývá lepší volba než samotný splav: dá se jít jen kus a otočit se, nikde se neplatí za jízdenku a děti nemusejí sedět hodinu a půl na místě.

Co si k tomu přidat

Přímo v Červeném Kláštoře stojí klášter založený v roce 1320 kartuziány, později obývaný kamaldulisty a dnes proměněný v muzeum s expozicí Zamaguria a s historickou lékárnou. Váže se k němu mnich Cyprián, jehož herbář z roku 1766 obsahuje 283 exemplářů rostlin.

Půl hodiny odsud je Stará Ľubovňa s hradem ze 13. století a skanzenem, ve kterém stojí dřevěný řeckokatolický kostel z roku 1833. Vyšné Ružbachy nabízejí travertinový kráter s vodou o stálé teplotě 23 stupňů a jsou jediné místo v okolí, které funguje i mimo sezónu splavu. A kdo chce vidět goralskou vesnici, jede do Osturne, jejíž zástavba se táhne přes devět kilometrů a od roku 1979 je památkovou rezervací.

Zázemí pro celý den obstará Spišská Stará Ves, jediné sídlo Zamaguria s běžnými obchody a službami, deset minut od nástupu na pltě.

Na co myslet před cestou

Pieniny jsou z Česka nejvzdálenější slovenská oblast, o které píšeme: do Červeného Kláštora je to z Prahy 649 kilometrů a zhruba sedm hodin čisté jízdy, z Brna 447 kilometrů a zhruba pět hodin. Přímý vlak sem nejede, přesedá se v Popradu nebo v Kežmarku na autobus a spoje jsou řídké, takže bez auta je oblast obtížná.

Sezóna je krátká a mimo ni se nesplouvá. Od listopadu do března proto Pieniny prakticky nefungují a jediné, co jede dál, jsou lázně ve Vyšných Ružbachoch. To je ostrý rozdíl proti tatranským oblastem, kde je zima hlavní sezónou.

A poslední věc: pltě jsou závislé na stavu vody. Po velkých deštích se splouvání zastavuje a doba plavby se mění, takže má smysl si den předem ověřit, jestli se jede.